› Marný tlak na změny chování

Marný tlak na změny chování

v kategoriích: Nezařazené, Příspěvky


zmeny-chovani

Říká se, že každého člověka lze zmanipulovat. A je to pravda. Je to však jen stejně holý fakt jako například to, že sladkosti v člověku vyvolávají pocit blaženosti. Jíst sladkosti je lákavé. Ale i kdyby se po dlouhodobé konzumaci člověku samy nezprotivily, následné tloustnutí je nepohodlné a člověk s ním instinktivně bude chtít přestat. 

Podobně jednoduše se z dlouhodobého hlediska prostředek externího tlaku a manipulace nijak zvlášť nevyplatí; dříve či později se manipulovaný jedinec instinktivně oklepe. Každý lidský mozek totiž funguje na bázi homeostáze, což by doslova znamenalo „stejné trvání“. Mozek má jednoduše tendenci vracet se vždy k rovnovážnému stavu vzhledem ke svým dosavadním návykům. Jakákoli změna u něj vyvolává instinktivní odpor, protože narušuje status quo jeho vzorců chování. Vnucovat tedy druhému změnu je nejen úmorné, ale navíc neefektivní. 

Znamená to však, že člověk po změnách netouží? Vždyť každý z nás má kolem sebe lidi, kterým životní změny jednoznačně prospívají a dávají jim pocit svobody – možná jsme to i my sami. Zůstávat na jednom místě celý život přece nechce nikdo z nás, že? Přirozeně: mozek jakožto kreativní orgán totiž zároveň vykazuje neustálý sklon vytvářet nové a nové vzory. Pořád máme co řešit. A pořád to chceme řešit. Náš mozek se totiž na konci této honby za nápady, jak něco zlepšit (myšlení, chování, svízelné postavení), dočká lahodné odměny: výronu neurotransmiterů. K němu dojde pokaždé, když mozek samostatně vyřeší nějaký problém. Neurotransmiterů je spousta – mezi známější patří adrenalin, serotonin nebo endorfin. A ty nám, jak tušíme, dělají dobře. Mozek si tento proces „samostatné řešení=spousta dobrot (neurotransmiterů)“ snadno zafixuje a dlouhodobě se ho snaží uskutečňovat. 

Snažit se tedy někomu, byť slušně, vysvětlit, že něco dělá špatně a měl by to dělat jinak, je sice bezpochyby chválihodný postup, ale dlouhodobě vede spíš k odporu. Mozek toho, komu je rada adresována, si chce podobnou radu pro sebe samého urputně vymyslet sám. Stejně tak není z dlouhodobé perspektivy příliš nadějné řídit lidi na základě externí motivace. Zprvu možná dokážete člověka pro nějaký úkol nadchnout, ale nadšení dříve či později opadá: a pokud se příjemce s cizím nápadem naplno neztotožnil, brzy se mu stane protivným.

Autor: Kristýna Večeřová