› Asertivita na pokračování – 1. Díl – Co je asertivita?

Asertivita na pokračování – 1. Díl – Co je asertivita?

v kategorii: Příspěvky


Co je asertivita?

Asertivita 1

Asertivita je způsob verbální i neverbální komunikace. Je to schopnost vyjádřit své pocity, myšlenky, přesvědčení a názory
otevřeně, ale bez potlačování práv ostatních.

Způsoby komunikace jsou:

  • Pasivní: potlačuje vlastní práva. Prioritu mají druzí.
  • Asertivní: respektuje vlastní potřeby i potřeby druhých
  • Agresivní: potlačuje práva druhých. Prioritu mají vlastní potřeby
  • Pasivně­agresivní komunikační styl, kdy se dlouho potlačujeme vlastní potřeby a chováme se pasivně a pak rovnou přejdeme k agresivitě.

Otázky k asertivitě:

„Znamená být asertivní v zásadě být agresivní ?“

Zásadní rozdíl je, že agresivitou prosazuji moje záměry vždy na úkor někoho jiného. Někteří agresivní lidé si myslí, že jsou asertivní, protože vyjadřují své potřeby. Ačkoli mají asertivita a agresivita schopnost vyjádřit své potřeby společnou, jsou mezi nimi zásadní rozdíly například v použitých slovech, tónu řeči nebo řeči těla.

„Když jsem asertivní, získám všechno, co chci?“

Asertivita sama o sobě nezaručuje žádný výsledek. Při asertivní komunikaci respektujete potřeby své i druhých a to vám někdy zajistí to, co chcete, někdy vám to nepřinese vůbec nic a někdy dojdete k oboustrannému kompromisu.

„Když jsem asertivní, musím být asertivní za každé situace?“

Když se naučíte být asertivní, můžete si vybrat, kdy asertivní přístup použijete. Nemusíte ho používat v každé situaci, protože jsou chvíle, kdy by vám zrovna moc nepomohl. Například když jste v baru a někdo se chová agresivně, může být v tu chvíli bezpečnější zaujmout pasivní přístup, protože tento člověk se nechová racionálně.

Proč máme problémy s asertivitou

S asertivitou se všichni narodíme. Jako děti pláčeme, když něco chceme, své emoce vyjadřujeme bez zábran. Ale postupem času se naše chování mění. Podle toho, jaké vlivy na nás působí v rodině nebo v jiných sociálních skupinách, se učíme agresivnímu nebo pasivnímu chování, nebo přestaneme vyjadřovat některé emoce.

V asertivitě nám může bránit několik faktorů:

1. Kontraproduktivní představy

Můžeme mít nerealistické představy a negativní přesvědčení týkající se asertivity, naší schopnosti být asertivní nebo toho, co by se mohlo stát, když budeme asertivní. Je to jedna z hlavních příčin neasertivního chování. Příklady takových představ jsou:

  • Říkat, co chci, je bezcitné, hrubé a sobecké.
  • Když se budu prosazovat, rozzlobím toho druhého a zkazím náš vztah.
  • Když řeknu, co si myslím, nesmírně se ztrapním.

2. Nedostatek dovedností

Může to být tím, že prostě nemáme verbální a neverbální dovednosti potřebné k asertivitě. Můžeme sledovat, jak se ostatní chovají asertivně a obdivovat je, ale zároveň nemít tušení, jak toto chování napodobit.

3. Strach a stres

Možná víme, jak být asertivní, ale když se tak máme začít chovat, propadneme strachu. Je to pro nás takový stres, že máme potíže myslet a jednat jasně. Musíme se naučit, jak zacházet se strachem a snížit fyzický stres.

4. Vyhodnocení situace

Možná je to proto, že vlastně nepoznáme, jaké chování aplikovat v dané situaci. Při vyhodnocování situace děláme tři nejčastější chyby:

  • Můžeme vnímat neoblomnou asertivitu jako agresivitu,
  • neasertivitu jako zdvořilost, nebo
  • můžeme neasertivitu považovat za snahu pomoci.

5. Nízké sebevědomí

Pokud máme sami na sebe negativní názor a přisuzujeme si negativní hodnotu, vede to často k pasivnímu a/nebo pasivně agresivnímu chování.

Chcete se naučit asertivitě? Navštivte náš Trénink asertivity.