› Člověk a pes

Člověk a pes

v kategorii: Příspěvky


Na jednom z mých kurzů koučinku jsem se seznámi s Radkem Chlupem. Zajímavé na něm je, že nechce koučovat jen lidi ale zaměřuje se na koučink vztahu člověka se psem. Radek pracoval dlouho jako psovod a má 17 let zkušeností s výchovou psů u Policie ČR. Jím vychovaní psi působí v různých ozbrojených složkách nejen v ČR ale i v zahraničí. Přečtěte si, co Radek píše. Dr. Ivan Černohorský

Člověk a pes

Cloudy

Před čtyřmi lety mi došla trpělivost, jak se v médiích neustále probíralo téma „bojový pes“.

Rozhodl jsem se tedy, že jednoho takového pořídím a vychovám ho tak, jak by měl KAŽDÝ pes být vychovaný. Tedy ovladatelný, poslušný, BEZPEČNÝ a hlavně- plný elánu do života. Vybral jsem si plemeno Belgický ovčák- Malinois. Toto plemeno je médii také označováno jako „bojové“. Přivezl jsem ho domů a vidím ho jako dnes- malá chlupatá kulička s pohledem, za který byste byli schopni udělat cokoli Jmenoval se Coudy. Ano, dal jsem mu jméno podle pohodového a života užívajícího mladíka ze seriálu Krok za krokem, který byl sice svůj, ale měl správné hodnoty, byl dobře vychován a hlavně- plný optimismu, elánu a radosti.

Toto plemeno má od přírody daný svůj velmi silný kořistnický a lovecký pud. Což se hojně využívá při ochranách majetku, zdraví a veřejného pořádku v ozbrojených složkách. Jenže to, co popisuji v článku, zde platí desetinásobně. Tedy důsledná a správná výchova a výcvik.

Když jsem Coudyho pořídil, věděl jsem, že ho vychovám a vycvičím pro potřeby Policie nebo Armády, aby mohl pomáhat lidem. Buďto na vyhledávání výbušnin, drog, peněz či tabáku.

Coudy rostl a chvílemi se projevovaly jeho vrozené pudy. Ano, pokoušel se s nimi pracovat svévolně, ale to jsem mu nedovolil, protože by to bylo nežádoucí. Místo toho jsem ho zaměstnával hrou, která jeho pudy podporovala, ale ve směru, které jsem potřeboval.

Musím zde podotknout, že můj tehdy devítiletý syn vyrůstal bok po boku tohoto zvířete. Hráli si, blbli spolu, dováděli, ale jelikož znám povahu těchto zvířat, nikdy jsem je spolu nenechával o samotě. Protože vím, že KAŽDÝ pes je od podstaty šelma a NIKDY nelze eliminovat na 100% jeho chování, pokud nad sebou nemá svého vůdce.

Jak šel čas, Coudymu bylo 8 měsíců a ve své hyperaktivitě se mu stal úraz. Při běhu a prudkém otočení se, mu praskly na pravé přední noze obě kosti. Diagnóza veterináře byla jasná- únavová zlomenina. Buďto operace obsahující 4 pláty a 8 šroubů, nebo totálně klidový režim a doufání, že se kosti nepohnou a dobře srostou. (tuto variantu pan doktor nechtěl ani říct, protože s ní vnitřně nesouhlasil).  Dovedete si představit, co se ve mně bilo, jak se rozhodnout. Hyperaktivní, život milující zvíře udržet v klidu. Ale rozhodl jsem se, že to spolu dáme. 4 týdny sádry na noze psa s týdenními převazy byly ze začátku opravdu boje. Udržet Coudyho v klidu bylo chvílemi až nemyslitelné. Ale věnováním se mu více jak kdy jindy a času s ním stráveným se nám podařilo, že zlomenina srostla přesně, jak měla a i pan veterinář konstatoval, že je to malý zázrak, že se nám podařilo u tak hyperaktivního plemene bez operace dojít k úspěšnému zotavení Coudy2

Coudy byl velmi pracovitý, dělal pro mě, dýchal by za mě a jen aby se mi zavděčil, často mě přesvědčoval o svých schopnostech a oddanosti. Přišel den, kdy se měl Coudy předvést, jak zvládá práci při vyhledávání a obraně psovoda. Nevím proč, ale už ten den ráno jsem věděl, že se předvede v nejlepším světle a to proto, že miloval pracovat, pomáhat, zavděčit se. Zkrátka byl tak vychovaný. Ale nemyslete si, nebyl to žádný kliďas. V době, kdy šel někdo kolem zahrady nebo chtěl na zahradu vstoupit… no neodvážil by se. A Coudy už v roce svého života si dokázal více jak hodně ubránit své teritorium a svou smečku.

Došlo na testy, které jsou nezbytné pro výkup a předání psa. Řeknu Vám to na rovinu- on věděl, že se rozloučíme, ale jeho chuť a motivace PRACOVAT byla tak obrovská, že se předvedl více, jak když jsme trénovali. Vyhledání aportu ve stiženém prostředí zvládl s takovou vervou, že člověk, který se na něj přijel podívat, pokyvoval hlavou. No a potom řekl větu, která mě asi zahřála nejvíc:“Dlouho, ale opravdu dlouho jsem neviděl tak vychovaného psa, který pro Vás pracuje s ochotou, vášní, pílí a nebojím se říct, že by i za to zemřel.“

Toto byla nejvyšší pocta, kterou mi mohl dát cizí člověk, který mne, ani mou práci nikdy před tím neviděl.

No a závěr? Coudy dnes pracuje v USA u K9 jako specialista na vyhledávání omamných a psychotropních látek, tedy drog. Má za sebou dnes ve svých 4 letech spousty úspěšných výjezdů a odhalených narkotik. Je uznávaným parťákem, na kterého se může jeho pán spolehnout.

Proto Vám tvrdím, že „bojové plemeno“ neexistuje. Je to jen výdobytek medií a společnosti, kterým obhajují svou neschopnost postarat se o zvíře, které si pořídili. Správně ho vychovat a vědět, jak vám může být prospěšný.

workshop leták final 31.7.2017