Od ekonomie …..
Začal jsem studovat podnikovou ekonomii, nejdříve 2 roky na více prakticky zaměřené Fachhochschule, poté na Univerzitě ve Würzburgu v severním Bavorsku. Podniková ekonomie byla pro mne ale nepředstavitelná nuda. A tak když jsem se setkal s charismatickým profesorem Issingem, který vyučoval teorii a politiku peněz, přihlásil jsem se na studium národního hospodářství (Issing byl později v představenstvech Bundesbanky a Evropské Centrální Banky jako Chief Economist zodpovědný zejména za makroekonomické analýzy). Po ukončení studia se mi podařilo nastoupit na Issingovu katedru jako vědecký asistent a 3 roky jsem se věnoval výuce studentů a přípravě mé disertační práce, kterou jsem úspěšně obhájil v roce 1993. K obsahu studia mám dnes trochu rozporuplný vztah. Issing a všichni kolem něj byli striktně liberálně orientovaní a vycházeli z tzv. neoklasického modelu ekonomiky, jehož základem je „homo economicus“ – čistě racionálně jednající individuum. Dnes víme, že člověk se nechová vždy racionálně a tudíž je většina teorií, které jsou na racionalitě postavené, mylná. O osvětu v této oblasti se zasloužil mimo jinými i psycholog Daniel Kahneman, který za svoji práci zaměřenou na behaviorální ekonomii, dostal před několika lety Nobelovu cenu. Z Kahnemanova výzkumu v současnosti hodně čerpám při přípravě kurzů osobního rozvoje a koučinku.
přes bankovnictví ……
Hypo
Nabídku jít pracovat jako analytik do Mezinárodního měnového fondu do Washingtonu jsem odmítl (moje rodina to tehdy nemohla pochopit). Rozhodl jsem se pro úplně jinou dráhu. Začátkem 90. let mne lákaly dobrodružné doby v ČR a já jsem se vrátil a začal pracovat pro pražskou dceřinou společnost bavorské Hypo-Bank. Skvělá škola života se vším všudy: budovali jsme banku úplně od začátku, hodně improvizovali a dělali dobrý byznys. Postupoval jsem v kariéře velmi rychle a ve 35letech jsem se po stážích v Londýně a na několika místech v Německu dostal do vedení v Praze. Bohužel mateřská společnost se začala bortit pod tlakem špatných investic ve východním Německu a byla nuceně sfúzovaná s konkurenční bavorskou Bayerische Vereinsbank. Já jsem si proces fúze, který trval 2 roky, prožil v Praze a bylo to sice extrémně náročné a stresující, ale i velmi poučné. Byl jsem najednou v představenstvu sám a měl na starosti celou banku s 200 zaměstnanci (moji dva kolegové banku záhy opustili).
Určitě jste už slyšeli o psychologické studii, kde skupinu studentů rozdělí na dozorce a vězně a několik týdnů si hrají na vězení. Postupem času začíná docházet k násilí a zneužívání studentů-vězňů studenty-dozorci. Přesně tak to probíhá ve fúzích, kde je vždy jedna strana silnější a má navrch. Spousta času se stráví mocenskými boji, politikou a intrikami a trpí tím vlastní práce a byznys. Tady jsem poprvé začal využívat služeb kouče. Z této banky jsem nakonec musel odejít. Pravděpodobně mi v té době ještě chyběla empatie a cit pro politické rozhodování.
Baader
Následovali 2 roky práce pro Baader Wertpapierhandelsbank AG, na burze kotovanou německou investiční banku s dceřinou společností v Praze. Podařilo se mi přesvědčit zakladatele banky, pana Baadera, aby investoval několik milionů marek do oblasti asset managementu a já to měl v Praze na starosti. Práce spočívala vedle analytické činnosti hlavně v budování prodejní sítě pro prodej investičních fondů. Zažil jsem zde akciovou bublinu a s tím spojené jevy jako zisk 100 mil. eur a následnou párty pro zaměstnance na hradě Kufstein ve stylu Horror Rocky Picture Show (2000) a ztrátu 100 mil. eur v roce potom. Zde jsem se začal zabývat oblastí investiční psychologie, behavior finance a iracionalitou lidí a trhů. Toto „hobby“ mi zůstalo dodnes.
Interbanka
V roce 2001 jsem dostal nabídku od bavorské polostátní banky Bayerische Landesbank převzít jako CEO a předseda představenstva vedení pražské dceřiné Interbanky. Háček byl v tom, že Interbanka byla technicky bankrot. Šlo o klasický „turn around“ s výměnou velké části zaměstnanců. Podařilo se mi tehdy dostat do Interbanky skvělý tým mladých lidí z ABN AMRO a tak nahradit některé staré struktury, které měly o bankovnictví a byznyse vůbec zcela jiné představy. Banku se podařilo zachránit a nově nasměrovat. Zejména práce s týmem, který jsem tehdy v bance měl, mě velmi naplňovala. Byli mladí, motivovaní, kreativní, ale těžce ovladatelní. Banku jsem neřídil v klasickém direktivním stylu, ale spíše koučoval a moderoval diskuze v týmech. Tak jsem viděl můj job jako CEO a dodnes si myslím, že tento pohled na management firem je správný – zejména pokud chcete růst a dělat nové věci.
V roce 2004 se Bayerische Landesbak dostala do potíží a prodala Interbanku rakouskému BAWAGU. Bance, která tehdy patřila rakouským odborovým svazům. Následoval nájezd Marťanů z Rakouska. Import rakouského odborového know-how. Peklo. Z Banky jsem odešel v roce 2005. Krátce poté zkrachoval BAWAG v Rakousku následkem zjištění ilegálních spekulací, machinací a léta trvajícího falšování bilancí. Celé vídeňské představenstvo bylo odvoláno, obžalováno a část snad dodnes sedí ve vězení. Všechny jsem znal.
sport
Celá rodina z otcovy strany žila od nepaměti sportem. Dědeček byl mnohonásobný mistr republiky a olympionik v šermu fleretem a kordem a i otec vyhrál 2krát mistrovství republiky a řadu mezinárodních turnajů. Oba dva pracovali celoživotně jako trenéři. Měl jsem tedy ke sportu a k šermu hodně blízko. Začal jsem šermovat poměrně pozdě, až ve 12 letech. Ale o to víc mě to chytlo. Ani nevím, co jsem všechno jako kluk vyhrál, ale medailí mám doma plnou bednu. Když jsem se octnul v Německu, šel jsem rovnou do městečka Tauberbischofsheim, kde tehdy vznikalo největší středisko vrcholového sportu v šermu na světě, které vyprodukovalo mnoho mistrů světa a olympijských vítězů. Moji juniorskou kariéru jsem završil vítězstvím juniorského mistrovství Německa v šermu šavlí. Dalších patnáct měsíců jsem strávil základní vojenskou službou u Bundeswehru, kde jsem byl jako sportovec v útvaru, který odpovídal asi tak české Dukle. Bohužel (nebo bohudík) jsem tento profesionální přístup ke sportu těžko zvládal a navázat na dobře nastartovanou sportovní kariéru se mi už nepodařilo. V každém případě mi šerm dal hodně. Naučil jsem se zejména bojovat s pochybami, nízkým sebevědomím, být odolný, bojovný a čelit tlaku, kterému je vrcholový sportovec vystaven.
k poradenství a koučinku…..
V roce 2005 jsem založil s kolegou z banky personálně-poradenskou firmu CV Partners. Dělali jsme hlavně executive search a doplňkové služby. V těchto dobách nekritického růstu jsme hledali manažery a specialisty do bank a nejrůznějších finančních a developerských společností. Jako headhunter máte často velmi dobrý pohled do útrob společností, pro které pracujete. Vidíte, pokud se něco nevyvíjí správně. Tehdy jsem si zejména v souvislosti s realitním byznysem často říkal, jak tohle asi dopadne? Špatně. V roce 2008 kulminovala a následně praskla ekonomická bublina a já jsem v roce 2009 můj podíl ve firmě prodal.
Celková zkušenost z této doby byla ale velmi cenná. Vedl jsem interview s mnoha sty lidí. Pokud ten job děláte poctivě, jste pro řadu kandidátů něco jako kariérní kouč. Naučíte se poznávat a odhadovat lidské charaktery. Lidé se vám svěřují a vy se musíte občas vzdát šance na dobrý výdělek, protože víte, že by změna pro kandidáta nebyla dobrá.
Prodal jsem firmu, uvolnil si ruce a ocitl se na určitém mezníku. To, co jsem v předchozích letech prožil, u mne vedlo ke ztrátě jakýchkoliv dalších kariérních ambicí. Mnohokrát jsem viděl, jak iracionálně lidé dokážou uvažovat, rozhodovat se a jednat. Iracionalita často prostupuje všechny oblasti našeho myšlení a chování ať už se jedná o osobní finance nebo koupi podniku.
Předsevzal jsem si, že navážu na moji docentskou činnost na universitě a budu se věnovat vzdělávání. Vedle čistě odborných znalostí z oblasti financí jsem nashromáždil spoustu vědomostí a zkušeností, které se týkaly vedení lidí, managementu a koučinku. Zejména mentální koučink mne provázel sportem a celou mojí profesní kariérou. Několikrát jsem využíval služeb kouče, když jsem pracoval v bankovnictví. Výsledky koučinkových lekcí, které jsem tehdy absolvoval, mne ale příliš neuspokojovaly. Můj kouč byl většinou psycholog a tak měl koučink nádech psychoterapie. Potřeboval jsem tehdy asi spíše mentora než kouče, od kterého bych dostal realistický feedback a radu.
Moje osobní zkušenosti s koučinkem mne vedly k tomu, že jsem začal uvažovat o tom, připravit vlastní, fungující koučinkový koncept a nedržet se přitom žádných dogmat.
Zajímáte se o koučink? Objednejte si knihu ke kurzům koučinku již teď: Dr. Ivan Cernohorsky, HLAVA NEJVĚTŠÍ (NE)PŘÍTEL ČLOVĚKA, 3. vydání, Kniha vám pomůže pracovat s vlastními myšlenkami k vašemu prospěchu a zároveň vidět život z trochu jiné perspektivy. Tím, že budete sami v lepší pohodě a budete kolem sebe šířít dobrou náladu, zlepšíte nejen vztahy s lidmi ve vašem okolí, ale věci se vám budou automaticky lépe dařit a dostaví se i kýžený úspěch. Počet stran: 300, 25 testů a cvičení, Počet ilustrací: 93
