Archetypy C.G. Junga a koučink

v kategorii: blog


V díle C.G. Junga je řada elementů, které lze využít při koučinku. Zejména “aktualizace archetypů”, kde Jung vychází z toho, že v každém z nás dřímá obrovský, vrozený “archetypální potenciál”, který jen čeká na to být objeven. K tomu aby se “manifestoval” a mohl být využit k našemu prospěchu, potřebuje reálné výzvy, t.j adverzitu, které musíme být vystaveni, abychom mohli osobnostně růst. Následně jsem se pokusil stručně znázornit Jungův systém:

Psyché

Psyché je objektivní součást přírody, podléhá stejným zákonům jako celé universum a zrcadlí přírodu jako takovou.

Psyché si můžeme představit jako dům: 

  • Horní patro znázorňuje naši vědomou osobnost, 
  • přízemí první úroveň nevědomí tzv. osobní nebo individuální nevědomí a 
  • sklep představuje ty nejhlubší části nevědomí tzv. kolektivní nevědomí.

Kolektivní nevědomí a archetypy

Kolektivní nevědomí se skládá z archetypů. Archetypy jsou psychické struktury, které jsou nám všem společné a které reprezentují “archaické dědictví lidské existence”. 

  • Jsou to jakási neuropsychická centra, která mají kapacitu iniciovat, kontrolovat a umožňovat charakteristiky chování, které jsou společné pro všechny lidi. 
  • Archetypy umožňují vzniku podobných myšlenek, obrazů, emocí a nápadů v lidech bez ohledu na jejich geografický původ, rasu nebo historickou epochu. 
  • Celá archetypální výbava jednotlivce tvoří tzv. “kolektivní nevědomí”, jehož autorita a moc jsou vloženy do centrálního jádra, zodpovědného za integraci celé osobnosti, kterou Jung nazval “das Selbst” “the Self” nebo český překlad “Bytostné Já”.

Pro Junga hrají osobní zkušenosti tu roli, že aktivují archetypický potenciál, který je už předem daný v “Bytostném Já”. Naše psyché tak “není produkt našich zkušeností, stejně jako naše tělo není produkt jídla, které jíme”.

Jeho model může být vizualizován jako několikavrstvý glób, v jehož centru je celý systém pronikající “bytostné Já” a kolem něj kolektivní nevědomí tvořené z archetypů.

Vnější vrstva představuje vědomí, vyjádřené v egu, které obíhá kolem systému jako planeta obíhající slunce nebo měsíc obíhající kolem Země. 

Osobní nevědomí – komplexy

Mezi vědomím a kolektivním nevědomím se nachází osobní nevědomí tvořené z komplexů. Každý z komplexů je spojen s jedním archetypem. Komplexy jsou personifikace archetypů, jimiž se archetypy manifestují v psyché.

Archetypy aktivně směřují ke své aktualizaci v lidské osobnosti a v jeho chování, tak jak se rozvíjejí životní cykly a v kontextu toho, jak jsou vystavovány svému okolí.

Nejdůležitější archetyp, který se aktualizuje v osobní psyché dítěte je archetyp matky. Podle Junga dítě aktivně participuje ve formování veškerých svých vztahů se světem. Struktura světa, do kterého se dítě narodí, se již nachází v dítěti od počátku jako virtuální obraz. Taktéž rodiče, manželka, děti, narození a smrt jsou v něm vrozeni jako virtuální obrazy. Tyto obrazy jsou jakýmsi virtuálním potenciálem, postrádají zprvu pevný obsah a stanou reálnými a když se setkají s empirickými fakty (životní zkušenosti), které probudí tyto nehmotné, podvědomé vlohy k životu. Archetypy jsou depositem veškeré ancestrální zkušenosti, ale nejsou zkušenosti jako takové.

Archetyp není nějaká zděděná “idea” ale jedná se o zděděný modus fungování a má tudíž jak psychologický aspekt tak i neurologicko-biologický charakter. Tyto archetypální programy nám umožňují 

  • nechat se opečovávat rodiči, 
  • prozkoumávat okolí, 
  • rozpoznávat známé a neznámé tváře, 
  • učit se jazyk své komunity, 
  • získávat vědomosti o hodnotách, pravidlech, předsudcích, 
  • hrát si s ostatními dětmi, 
  • vyrovnávat se s nástrahami dospívání, 
  • najít si partnera nebo partnerku, 
  • přispívat komunitě a 
  • připravit se na smrt. 

Psychologický nukleus, který koordinuje všechny tyto sekvence Jung nazývá “das Selbst” (Bytostné Já).

Ego

Název “Ego” Jung používal synonymě s pojmem Vědomí. Ego je pevně propojené se Selbst přes Ego-Selbst osu, na které závisí stabilita osobnosti.

V první polovině života je zásadní vyvinout silné a efektivní ego, abychom byli schopni čelit výzvám jako je 

 

  • separace od rodičů, 
  • získání nějaké profese, 
  • nalezení partnera 
  • starat se o rodinu atd.

 

Až v druhé polovině života je Egu umožněno rozpoznat svůj podřízený statut ve vztahu k Selbst a přes jeho transcedentní funkci získat vyšší úroveň vědomí.

Persona

Je to co hrajeme na venek vůči ostatním, t.j ukazujeme akceptovatelné vlastnosti a skrýváme neakceptovatelné. Persona je tedy to, co nejsme, ale co si my sami o sobě i ostatní myslí, že jsme..

Stín

Stín má opačné vlastnosti jako Persona. Jedná se tedy o naši skrytou osobnost, o vlastnosti, které nechceme na venek ukazovat a která si žije svým vlastním životem, tak jako Dorian Grey nebo Jekyll & Hyde. Nejnáročnější část jungiánské psychoanalýzy spočívá právě v konfrontaci a uvědomění si vlastního stínu.

Cíle

Cíle jsou důležité pouze jako idea. Ta zásadní věc “je ten opus, který vede k cíli: to je cíl života”: Využít ty léta, které máme k dispozici abychom se stali co možná nejkompletnější lidské bytosti a v rámci limitů naší kultury přispívali jak k dobru společnosti tak i k osobnímu naplnění.

Stárnutí

Člověk, jak stárne, tak osobnostně roste směrem k realizaci svého maximálního potenciálu. Stárnutí tedy není neúprosný proces rozkladu, ale doba, během které se pomalu krystalizuje to, co je pro člověka zásadní. Cílem stáří není senilita ale moudrost. Zásadní otázka podle Junga pro člověka je, zda je napojen na něco nekonečného, věčného, nepomíjivého, něco co je jádrem reality. Hlavní témata, která ho zaměstnávala do pozdního věku byla mystérium protikladů, jejich rozdělení, jejich spojení, jejich dokonalost a význam lidského vědomí.

Sny

Sny jsou přirozené, spontánní události, které vznikají nezávisle na vědomí. Sny slouží k podpoře rovnováhy a individuace osobnosti. Symboly ve snech mají podle Junga skutečný význam, nejsou to jen znamení a mají transcedentní funkci. Terapeutický efekt snů lze lépe využít skrz aktivní představivost než přes hledání asociací. Sny mohou obsahovat neznámé pravdy, filozofické proroctví, iluze, fantazie, vzpomínky, plány iracionální zážitky, telepatické vize.

Sny mají podle Junga hlavně kompenzatorní funkci v balancování jednostranných sklonů vědomí/Ega oproti nevědomí, tak aby bylo dosaženo psychologické “homeostáze” (rovnováhy). 

Literatura: 

Antony Stevens, JUNG, A Very Short Introduction, Oxford University Press, 1994