Myšlení rychlé a pomalé

Koncept Daniela Kahnemana rychlé a pomalé myšlení vychází z toho, že máme 2 kognitivní systémy. Systém 1 (rychlé myšlení) je automat, který kontroluje situaci v naší mysli i kolem nás, předkládá nám návrhy, má téměř neomezenou kapacitu, běží bez námahy, ale je impulzivní, intuitivní, nedělá si starosti s logikou, pochyby nejsou v repertoáru Systému 1. Nejistota a pochyby jsou doménou Systému 2. Systém 1 je základní evoluční program, který permanentně vyhodnocuje situaci a hlavní problémy, které organismus musí vyřešit, aby přežil: Jaká je momentálně situace? Dobrá nebo špatná? Je vše normální? Jedná se o nějakou příležitost? Je to přítel, nebo nepřítel? Mám se přiblížit? Hrozí mi nějaké nebezpečí? Mám raději utéct? Musím bojovat? Tyto programy jsme zdědili po našich dávných předcích. Systém 1 postupuje podle těchto pravidel: Kontext a nedávné zkušenosti mají největší váhu. Předhodí výsledek, který se zdá nejpravděpodobnější, nezná alternativy. Systém 2 spojujeme s vědomým, logickým uvažováním. Má velmi omezenou kapacitu, je pomalý, kontroluje návrhy ze systému 1. Člověk sám sebe identifikuje se systémem 2. Intuice & Kreativita mají svůj původ v Systému 1. Ten funguje podstatně lépe, pokud jsme v bezpečí a v dobré náladě, může ale být vystaveni chybám v logice a chybným mentálním zkratkám. Pokud máme strach, jsme naštvaní nebo nešťastní, ztrácíme přístup k intuici a kreativitě, děláme ale méně logických chyb. Původ je patrně v evoluci. Pokud je vše OK = dobrá nálada, mohu si dovolit být uvolněný a dělat intuitivní a kreativní rozhodnutí (Systém 1 řídí). Vyskytují-li se problémy = obavy a strach: musím se mít na pozoru a dělat pouze logická a správná rozhodnutí (Systém 2 řídí). Pokud je Systém 2 ale něčím zaměstnaný, uvěříme téměř všemu (nezapomeňme: Systém 2 má malou kapacitu a je líný).