Novoroční předsevzetí aneb proč být v roce 2022 víc sám sebou

v kategorii: blog


Prostě buď sám sebou! To je věta, kterou určitě minimálně jednou slyšel každý z nás. Co to ale znamená? A není to samozřejmost? Kým jiným bychom měli být? 

Bohužel, být v dnešní době skutečně autentický není jednoduché a chce to hodně odvahy. Na každém kroku na nás číhají „experti“, kteří vědí lépe něž my samotní, jak bychom měli vypadat, jak se chovat i to jak se cítit a přemýšlet. 

V práci na nás kladou nároky nadřízení i firemní kultura a mnozí máme tendenci se přizpůsobovat kolegům a vrstevníkům „aby nás nepomluvily“. Doma často upravujeme svoje chování a vyjadřování, tak aby nedocházelo ke konfliktům a domácnost hladce fungovala. 

Z televize na nás neustále chrčí tipy na to, co potřebujeme, abychom byli šťastnější, jak vypadat, abychom byli atraktivní a přijatelní a nekonečné seriály a filmy do našich mozků podprahově zarývají smyšlené normy života a mezilidské interakce. 

Aby toho nebylo málo, všudypřítomné vyumělkované nerealistické fotografie redefinují pojetí krásy za hranice dosažitelnosti. Už dávno se to netýká pouze našich obličejů a postav, ale i západů slunce, hor, květin, jídla a v podstatě všeho, co lze v našem nádherném světě spatřit.

Jak moc jsme tedy v tomto náročném světě  sami sebou? 

Lidský druh roste a dospívá velice pomalu. Je tomu tak, protože než vyrosteme, musíme se toho hodně naučit a vzhledem k množství informací a dovedností tak musíme učinit relativně rychle.

Malí jsme jako houba, která nasává vše co vidí, slyší a cítí a vně to vše vpíjí dohromady. Stejně tak, jako si postupně osvojujeme třeba chůzi a řeč, učíme se od svého okolí o tom kdo a jací jsme i to, čím bychom se ideálně měli stát, aby nás naše společnost nezavrhla. 

Kladli jsme si ale někdy otázku zda ti, co nás učili byli skutečně sami sebou a věděli o čem mluví? Napadlo nás prozkoumat, zda základy našeho sebepojetí stojí na pevném podkladu? Kolik z toho „kdo jsem“ tvoří pouze mylné domněnky a přesvědčení převzaté od rodičů, učitelů, vrstevníků, sousedů, televize a společnosti?

Jako malí bezmocní tvorečkové jsme na dospělých závislí životem. Přizpůsobujeme se tak, abychom získali jejich lásku, přijetí a uznání. Opak bolí. Odvržení zraňuje. Pokud jsou naši rodiče nebo učitelé náladoví a nevyrovnaní, naučíme se předvídat jejich rozpoložení abychom se mohli přizpůsobit. Stávají se z nás takzvaní sociální chameleoni. Návyky, které si osvojíme od malička a zdokonalujeme do ranné dospělosti jsou často příliš hluboko zakořeněny v naší identitě. Tak hluboko, že jsou pro nás takřka neviditelné.

Mysl drezírovaná všemi těmi experty a učiteli bývalými a současnými generuje velké množství pokynů o tom, jak bychom se měli chovat, co v jaké situaci říkat, a jak reagovat na nejrůznější podměty. Místo skutečné autentičnosti tak k interakci se světem používáme převzaté a naučené vzorce chování.

Hra života je ale daleko složitější než jsou naše malé limitované lidské mysli schopny pojmout. Každý den se v našich životech vzájemně protkávají tisíce nejrůznějších faktorů tvořící specifické události jež formují unikátní zážitky. Každý den se z nekonečných možností všeho co je, vynoří obrazy, pachy, zvuky, myšlenky, slova atd. jež jedinečným způsobem obohatí právě naši zkušenost. Není to zázrak?

To, jaké lidi potkáváme, v jakém jsou rozpoložení a co se s námi rozhodnou sdílet je obrovský faktor. Stejně tak, jako naši šéfové, kolegové, kamarádi nebo například prodavači či náhodní kolemjdoucí neodmyslitelně přispívají k náboji naší každodenní skutečnosti, tak i my sami dnes a denně ovlivňujeme životy stovek dalších. „No man is an island“ žádný člověk není ostrovem sám pro sebe. Všichni jsme součástí organického celku jež bude prospívat, pakli že všechny jeho části fungují tak, jak mají.

Stejně tak jako každý z nás má jedinečnou DNA, tvář, otisky prstů a mikrobiom, dostali jsme všichni do vínku i specifickou kombinaci vlastností, talentů a chápání světa, kterou obohacujeme hru života. Nikde není nikdo přesně takový jako Vy, každý z vás je unikát a každý přispívá stejnou měrou k rozmanitosti světa. Každý z vás je součástí zázraku života.

Když svoji unikátnosti nepovolíte uzdu a namísto toho, abyste jí dovolili se projevit, se raději přizpůsobíte někomu jinému, neochudíte jen sami sebe o úžasný prožitek, ale ošidíte celý svět. Proto buďte v novém roce více autentičtí. Ctěte svoji pravdu. Říkejte věci, tak jak je zrovna vidíte a cítíte. Třeba to ti ostatní zrovna potřebují slyšet. Buďte sami sebou, protože nikdy nevíte komu zrovna Váš úsměv vylepší den, koho Vaše špatná nálada nakopne k lepším výkonům a koho Vaše činy inspirují k životní změně. Žijte svoji jedinečnost! Život Vás takové stvořil a svět vás takové potřebuje.

Anna Richterová

Autorka:

Anna Richtrová je výživová poradkyně a koučka. Při svém dlouholetém pobytu ve velké Británii vystudovala výživu na The Nutrititional healing fundation, který spojuje intenzivní výuku výživy, anatomie a fyziologie a naturopatických terapeutických technik, které podporují očistu organismu a jeho samouzdravovací proces.