Koučování jako součást náplně práce Scrum mastera

v kategorii: blog


Scrum MasterAutor: Ing. et Mgr. Nikola Koretzová, Scrum master

Domnívám se, že nejdřív bych měla alespoň stručně přiblížit, kdo je to Scrum master. Pozice Scrum mastera vychází ze Scrumu. Co je to Scrum? Scrum je jedna z agilních metodologií. Co je to agilní metodologie? Je to novodobý přístup k řízení projektů. Nebo tak to alespoň vnímám já. Z překladu slova „agile” vidíme, že se jedná o něco hbitého, mrštého a co se umí dobře přizpůsobit. To zní fajn ne? Je to ale mnohem víc. Je to vpodstatě přístup k vývoji. Je to změna mindsetu, změna myšlení a na tom to celé stojí, o tom to celé je. Poslouchejte, svět kolem nás se fakt rychle mění. To co bylo dneska in, je zítra retro. Mění se všechno, technika, nástroje, požadavky, zákazníci jsou čím dál náročnější a chtějí vyšší kvalitu produktu, samozřejmě za nižší čas a co je nejlepší, že už včera bylo pozdě. Tak to je, vítejte v dnešním světě. Je prostě nutné se umět rychle přizpůsobit. A jak to bylo dřív? Dřív přišel zákazník a řekl „Čau kámo, chtěl bych takový a makový software a chci, aby uměl tohle”. Dodavatel řekl „Pecka, za dva roky ti to dám”. A pak se ten dodavatel někam zavřel a dva roky si něco pod stolem kódoval. Nikdo moc nevěděl co a jak a proč dělá zrovna tohle a ne něco jiného, a tak to šlo celé dva roky. No a pak se přišlo za zákazníkem a řeklo se „Nazdárek, tak jsem tady, nesu ti tvůj produkt”. A zákazník na to „Cože? S tím zalez, to jsem vůbec nechtěl, to si strč někam, za to ti nazaplatím ani korunu”. No a pak to přišlo že jo.. vyjednávání, smlouvání, dohadování nejasných požadavků, dožadování se odpovědnosti atd.. prostě shit storm. A tonechcete. Nebo teda – já to nechci. A myslím si, že většina lidí ve vývoji tohle taky nechce. No a jak šel čas, párkrát se podobné věci staly a nebylo v tom úplně málo lidí z úplně malých firem a neutopilo se v takovýchhle „nedorozumněních” úplně málo peněz. No a pak v roce 2001 se sešlo pár vývojářů a manažerů ze Silicon valey a řekli si, že dál už to prostě takhle nepůjde. A založili něco, čemu se říká Agile manifesto. Je to vpodstatě souhrn hodnot a principů, které vymezují agile. 

A vidíte to tam? Možná si teď říkáte – no a jako co? Vždyť to je jasné ne. No jak se zdá, zas tak jasné to nebylo a mnohdy dneska ještě taky není. A co je zásadní? Je tam ten zákazník. Agile vpodstatě říká – vem si toho zákazníka k sobě vývojáři a pracuj s ním pořád. Neustále se ho ptej co chce a ukazuj mu na čem pracuješ, aby se vaše představy nerozešly. Jde o tuhodnotu produktu, kterou přineseš. O to tu jde. A plán? Ten se může přece vždycky změnit. Důležité je s tím umět pracovat. A co dál? My, náš tým. My jsme přece důležití a naše vztahy a spolupráce a ne nějaké strnulé nástroje a procesy. Na nás to tady stojí a my jsme ta hodnota. Možná si říkáte pořád no a co, furt je to jasné. Ok, tak jste šťastní lidé a je to super. Ale prostě občas to tak není. Ve firmách se často úplně zbytečně dodržují nesmyslné procesy, které už dávno neplní svou funkci a jsou jen proto, že je někdo někdy kdysy nastavil. Často jde né o to, jakou hodnotu má to, co vývojář udělal ale jak dobře je to popsané. A taky, často jsou důležitější podmínky ve smlouvě, než zákazník jako takový. A tohle se agile snaží měnit. A já s ním. Nicméně ještě myslím, že je důležité sem napsat jednu věc. Protože ten „tradiční” způsob myšlění a řízení projektů není vždy špatný. Prostě na něco se hodí a na něco ne. Kdybych to měla shrnout, tak waterfall (tradiční způsob) je skvělý pro projekty, které se s časem nevyvíjí a jsou jasně naplánované. Naopak agile je vhodný pro komplexní a měnící se projekty, kde nejsou na začátku známy všechny detaily.

Existuje několik agilních metodologíí, tedy metodologií, které stavějí na agilních principech a hodnotách. Mezi ty nejznámější patří Scrum, XP, Lean, Kanban, Test driven development a další. Nebudu se teď zdržovat vysvětlováním každé z nich. Existují mezi nimi odchylky, ale principy a hodnoty jsou stejné. Já dělám scrum. Scrum vznikl napsáním tzv. Scrum guidu, který definuje Scrum jako takový a napsali ho dva pánové v brzkých devadesátkách (Ken Schwaber & Jeff Sutherland November). Scrum je z definice „Metodologie, která pomáhá lidem, týmům a organizacím vytvářet hodnotu prostřednictvím přizpůsobivých řešení pro složité problémy.” Scrum stojí na třech základních pilířích a to jsou adaptace, pozorování a transparentnost. A dál jsou definované artefakty, role a události Scrumu. Než to začnu vysvětlovat, myslím, že je důležité zmínit, že je důležité nevnímat to jako definice. Je to jakoby to byly napsané pravidla hry, ale každá hra (nebo organizace, project) je úplně jiná a jde o to si nástroje přizpůsobit konkrétním podmínkám.

Když o tom teď tak přemýšlím, myslím si, že nemá úplně smysl popisovat tad jak funguje celý Scrum. Možná to jen shrnu ve dvou větách, ať tím netrávíte celý odstavec a dostaneme se dříve k jádru pudla (což je koučování v rámci práce scrum mastera). V podstatě jde o iterativní vývoj software, který umožňuje se každých 14 dní (sprint) zastavit a ukázat přidanou hodnotu zákazníkovi a zeptat se ho – „Je to, co jsme udělali ok?” Je tam prostor jak pro neustálé zlepšování procesů tak pro udržování lidí neustále v obraze. Klade se velký důraz na to, aby lidé dělali to, co jim dává smysl a vidí v tom hodnotu. Podle mě je i velmi důležitá myšlenka, že přidaná hodnota týmu je mnohem vyšší než skupiny jednotlivců, proto se klade velký důraz na spolupráci. Jde o vytvoření tzv. samoorganizovaného (tým sám nejlíp ví, jak dosáhnout cíle) a crossfunkčího (všechny schopnosti jsou do určité míry zastupitelné) týmu.

A teď k jádru pudla. Co by měl dělat takový scrum master? Je to někdo, kde se „stará o tým”. Když se zamýšlím nad tím, proč vůbec tahle pozice vznikla, je to dost pravděpodobně asi proto, že vývojáři jsou často velmi chytří a take velmi introvertní jedinci. A když je skupina introvertních jedinců, kteří ideálně pracují sami a šťourají se v zajímavých problémech, může být problém rychle dodat produkt, který chce zákazník. Je to takový „koordinátor” týmu. Často diskutovanou otázkou v dnešní době je, zda-li tenčlověk musí mít technický background. Na to si musí každý udělat názor sám. Já myslím, že je dobré když tématu rozumí natolik, aby byl schopem pomoci týmu s řízením procesů. A co to znamená? Všude něco jiného. Ale zase když je v tématu zkušený moc, často zabředne do technických problémů a ztrácí se mu proces. Obrázek si udělejte sami. Co by měl tedy scrum master dělat? Podle mě se jeho náplň práce dá rozdělit do pěti hlavních oblastí:

Pozoruje – to je jasné, pozoruje situaci, tým, ale i pozici týmu v rámci celé firmy, hledá, kde se dá co zlepšit, jak týmu ulehčit atd. Je zodpovědný za propagaci a podporu Scrumu, aby byl srozumitelný všem (i mimo tým), dokola pořád učí, vysvětluje a připomíná co se dělá a proč se to dělá. Pomáhá týmu dosáhnout jeho cílů a zařídit to tak, aby cílům všichnirozuměli a cítili za ně zodpovědnost. Scrum master pomáhá odstraňovat problémy a překážky, vpodstatě na všech úrovních. Motivuje tým k lepším výsledkům, chrání tým před vnějšími vlivy, které by ho mohly odvádět od soustředěné práce a facilituje meetingy tak, aby byl cíl meetingu vždy naplněn. Pomáhá tomu, aby tým viděla chápal co je přidanáhodnota produktu. No a taky koučuje. Jak jednotlivce, tak celý tým. Je v tom rozdíl? Podle mě zásadní.

Zamýšlím se nad tím, jaký je cíl kouče. Vnímám to tak, že to může být třeba pomoci klientovi se směřováním k cíli. A co dělám ve Scrumu? Pomáhám týmu a jednotlivcům, aby efektivněji dosáhl svého cíle. Při koučování by si měl klient ideálně zvolit cíl, pak vypracovat akční plán, implementovat ho, monitorovat, vyhodnocovat a upravovat a kruh se uzavírá – znovu předělat akční plan no a pokračování už znáte. Ve scrumu se snažím o to samé. V koučingovém modelu GROW se snažím nejprve najít cíl, pak zjistit, jaká je reálná situace, pak určit, jaké má klient možnosti a nakonec, jaké akční kroky k jeho cílům mohou vést. Když přijdu do nové organizace a nebo začíná nový project, moje práce je to samé. Nejdřív musím zjistit, jaká je vize a ten důvod proč za vším. Proč děláme co děláme a jaký je náš cíl a smysl. Potom je na řadě realita. V jaké jsme situaci teď, jaké jsou znalosti a zvyklosti lidí. Jak to všechno prostě funguje v tuhle chvíli. A v další fázi – jaké máme možnosti. Jakým způsobem lze procesy upravit tak, aby co nejvíc vyhovovaly potřebám týmu a aby byl díky nim tým efektivnější? A nakonec – jaké jsou ty akční kroky. Co změníme, upravíme, předěláme, začneme dělat, přestaneme dělat, abychom dosáhli našich cílů? Vidíte podobnost? Já ano. A proto mi to dává smysl. Jsem přesvědčená o tom, že propojení Scrumu a koučování je ohromně důležité. Že je to zásadní a hodnoty a principy, na kterých obojí stojí jsou podobné, ne-li stejné. A proto doufám, že jednou budu (a zároveň jsem) skvělý scrum master – kouč – scouč – scrum kouč – kouč master – ať se tomu říká jakkoli, pořád jsem to já a budu dělat všechno pro, abych dělala svojí práci tak, jak cítím, že je to správné.


Zajímáte se o koučink? Objednejte si knihu ke kurzům koučinku již teď: Dr. Ivan Cernohorsky, HLAVA NEJVĚTŠÍ (NE)PŘÍTEL ČLOVĚKA, 3. vydání, Kniha vám pomůže pracovat s vlastními myšlenkami k vašemu prospěchu a zároveň vidět život z trochu jiné perspektivy. Tím, že budete sami v lepší pohodě a budete kolem sebe šířít dobrou náladu, zlepšíte nejen vztahy s lidmi ve vašem okolí, ale věci se vám budou automaticky lépe dařit a dostaví se i kýžený úspěch. Počet stran: 300, 25 testů a cvičení, Počet ilustrací: 93