Návyky, motivace a změna chování

Náš mozek se snaží řešit problémy co nejefektivněji – cestou nejmenšího odporu. Zapojení mozku do řešení úkolů probíhá tedy v pořadí 1. mozkový kmen, 2. limbický systém, 3. mozková kůra.

Pokud se mozek může vyhnout tomu, aby zapojil mozkovou kůru do řešení problémů, tak to udělá. Mozek má tedy tendenci řešit problémy vždy podvědomě na úrovni limbického systému (bez námahy, velmi rychlé a efektivní procesy). Náš mozek je nastaven tak, aby vytvářel rutinní myšlenkové vzory. To šetří čas a energii – nemusíme o mnoha věcech vědomě přemýšlet. Dělat věci podle naučeného, známého vzoru v nás vyvolává pocity komfortu a bezpečí.

Proto je velmi složité měnit návyky, protože ty jsou většinou řízeny z limbického systému.  Motivace měnit tyto návyky zpravidla ale přichází z mozkové kůry. Dělat věci podle naučeného, známého vzoru v nás vyvolává pocity komfortu a bezpečí. Změnit zaběhnuté chování je proto velmi obtížné, i když jsme si vědomi toho, že to stávající ohrožuje náš vlastní život (např. kouření, špatné stravování, nedostatek pohybu).

Změny oproti zajeté rutině vyvolávají v limbickém systému – emočním centru mozku – signál, že se pohybujeme mimo standardní proces, a že je někde chyba. Tyto signály mohou vést k pocitu ohrožení a nepříjemným pocitům podobným fyzickému zranění.

Automatické vzorce lze vědomě přepsat, ale stojí to velké úsilí, trvá to dlouho a vede rychle k únavě.