OD PONDĚLÍ ZAČNU!
aneb jak jsem začala měnit svůj život a hubnout ve středu…….
KATEŘINA MARTINCOVÁ
Znáte to….Od pondělí určitě začnu nebo od prvního, případně po narozeninách, no možná po prázdninách. Takhle já to měla celý život. Že se něco s mým životem začíná dít jsem si uvědomila asi dva měsíce po návratu z pěší poutě do Santiaga de Compostela. Jak velká životní změna to nakonec ale bude jsem tehdy ještě vůbec netušila. V hlavě zmatek, ale chuť do nových začátků obrovská. A tak jsem jednoho dne našla při brouzdání na internetu a hledání co bych chtěla vlastně dělat dál kurz Mindset Health Coach. Hmm…..to mě láká. A proč vlastně ne? Když změna, tak řádná. A tak jsem do toho šla. Obavy téměř hmatatelné, nejistota a velmi malá sebedůvěra mi moc nepřidaly. Ale co! Kdy jindy než teď?
První hodina: “Moc žerete!
No a co, že to má zero cukru a kalorií? Tělo prostě stejně dostává info, že piješ sladký!
Kolik gramů má ta čokoláda? Odpověď: To je fuk!
A už to jelo. Další velké téma přerušovaný půst. To už jsem také zkoušela. Ale co já nezkoušela, že? Nefungovalo. Když ti to někdo vysvětlí a dodá argumenty a ty já prostě potřebuji, tak najednou to vidíte úplně z jiné perspektivy. A tak jsem začala s přerušovaným půstem 8/16.
O týden později jsme rozjeli téma keto “diety”. Říkejme tomu keto stravování. Zní to lépe než ten věčný strašák dieta! Pozor to jsem také vyzkoušela, ale samozřejmě ve formě prášku. Ihned se dozvídám, že to je samozřejmě špatně. Dostávám tunu informací, které podporují myšlenku keto stravování jako přesně to, co by mi mohlo pomoci. Stejně tomu nevěřím. Zároveň se mi ale vkrade do hlavy myšlenka, že pokud to nezkusím, nemůžu tvrdit, že to nefunguje. A tak po cestě domů nakoupím literaturu a začínám se probírat teorií. Fuj…vážně bez jakýchkoliv sacharidů? To nezvládnu. Miluju rohlíky a rýži a brambory a těstovina a …… No tak to bude hodně těžké. No nic čtu dál ať vím.
Ketonové stravování je druh nízkosacharidové stravy s vyšším obsahem tuku. Hlavním cílem je uvést tělo do metabolického stavu zvaného ketóza, a to právě prostřednictvím sníženého příjmu sacharidů. Za normálních okolností je pro lidský organismus a jeho buňky hlavním zdrojem energie glukóza. Během ketózy však dochází k tomu, že tělo nemá dostatek krevního cukru (glykogenu), a tak čerpá energii z vlastních tukových zásob. Název ketóza je odvozen od ketonů, což jsou mastné kyseliny, které se během ketózy začnou produkovat v játrech, aby následně organismu sloužily jako zásobárna energie.
Cool….takže když budu dodržovat keto, tak si tělo začne požírat svůj vlastní tuk? No tak to už zní jako něco, co by stálo za to zkusit.
Vzápětí se rozjíždí stará známá mašinérie v mé hlavě. Zní asi takto:
ALE…. Miluješ sladký
Nesnášíš zeleninu
Oliváčem zalít salát? Ble.
Né bez rýže to nepůjde
A rohlíky? Ty karlovarský co dělá manžel? Taky jako nemůžeš? Budu mít hlad. Stoprocentně.
A jede to dál. Na další hodině mám tisíce otázek. Pomáhá i koučink. Dostávám spoustu tipů a mimo jiné jednu radu, která zásadně mění moje myšlení. I chuť je jen návyk! Ha! Že by to bylo až tak jednoduché? Dobře. Cestou domů nakupuji keto kuchařky. Musím předejít tomu, že bud jíst stále to samé pořád do kola a pak mě to samozřejmě omrzí a snaha přijde vniveč. Peču
Ivanův keto chléb. Očekávání nejsou veliká. Tyhle zrníčkové věci já nikdy nemusela. Jaké je moje překvapení, že například s kozím sýrem je to vlastně luxusní. (Neboj Ivane. Krájím tenoučké plátky. 🙂 )
První tři dny nic moc. Trochu bolest hlavy, ale dle ranního testu jsem v ketóze a to mě nabíjí další motivací pokračovat. Po třech dnech ale nastává radikální změna. Ta šílená únava, kterou jsem trpěla poslední půlrok, je pryč. Mám pocit jak když jsem si něco “šlehla”. Úsměv od ucha k uchu. Jo tak to by šlo. Po dalším týdnu je těch změn mnohem víc. Já spím!!! Chápete to? Jako celou noc! A bez nočních můr! Další a neméně důležitá změna je zažívání. TŘI roky běhám po doktorech, podstupuji všemožná vyšetření a bez výsledků. Nikdo neví, co se mnou. A stačí pár dní na keto a já neměla jediný den problém?! Váha se “zatím” tedy nehýbe, ale i kdybych měla vydržet kvůli těmto změnám, tak to stojí za to.
Třetí týden pozoruji, jak se mi mění chutě. Najednou má salát chuť. A s olivovým olejem, co jsem si dovezla s Chorvatska…mňam. Všechno je vlastně tak nějak výraznější. Ochutnala jsem od dětí maličkou hranolku od Mekáče a prskala jsem, že je asi zkažená. Divné. 😀 Dnes jsem dokonce měla tvaroh a borůvky bez doslazování a moc jsem si pochutnala. A pozor nepiji Colu zero. A víte co? Vůbec mi nechybí. Když jsem ji totiž minulý týden ochutnala, zjistila jsem, že je nechutně sladká. Chuť je vážně jen návyk. Mimochodem už se hýbla i váha. To půjde!
Je mi jasné, že zatím nemůžu vyvozovat žádné hluboké závěry. ALE….je to cesta, která se mi zdá správná. Cítím se mnohem mnohem lépe, mám energii sportovat a vůbec….strašně mě teď baví život. A jsem zvědavá, co mi ten život ještě přinese. Z člověka, kterému se ráno nechtělo vstát, se stává žena s obrovskou chutí a vůlí do života. Nezačala jsem sice v pondělí. Začala jsem ve středu. Ale stálo to za to!
Autor: Kateřina Martincová, absolventka Akreditovaného kurzu koučinku 6.4.-8.6.2022