Existují epidemiologické (pozorovací) studie, které naznačují, že vyšší příjem bílkovin (zejména živočišných) může být spojen s některými negativními důsledky, ale tyto studie mají i řadu protiargumentů a neberou vždy v potaz specifika (např. věk, zdroj bílkovin, metabolické zdraví). Dlouhodobých randomizovaných kontrolovaných studií (RCT), které by přímo zkoumaly vliv různého příjmu proteinu na délku života, je velký nedostatek – a v praxi by byly i velmi obtížně proveditelné.
V debatě kolem proteinu se často odvolávají dvě hlavní koncepce:
- Valter Longo a jeho doporučení nižšího příjmu proteinu (~0,7–0,8 g na kg tělesné hmotnosti), často s důrazem na rostlinné zdroje. Vychází mimo jiné z hypotézy, že vysoký příjem proteinů (zejména esenciálních aminokyselin jako methioninu či leucinu) stimuluje dráhy spojené s růstem buněk a zvyšuje hladiny IGF-1, což může urychlovat stárnutí a zvyšovat riziko některých druhů rakoviny (platí zejména pro mladší a střední věk).
- Peter Attia (a další zastánci „vyššího proteinu“), kteří doporučují 1,6–2,0 g proteinu na kg tělesné hmotnosti, obzvláště pro starší osoby a ty, kteří se snaží chránit nebo budovat svalovou hmotu a předcházet sarkopenii. V vyšším věku (cca 65+) naopak hrozí riziko, že příliš nízký příjem bílkovin urychlí svalovou atrofii, sníží fyzickou výkonnost a zhorší kvalitu života.
1. Klíčové studie k tématu
1.1 Levine a kol. (2014) – Cell Metabolism
- Studie: Levine ME, Suarez JA, Brandhorst S, et al. Low protein intake is associated with a major reduction in IGF-1, cancer, and overall mortality in the 65 and younger but not older population. Cell Metab. 2014.
- Podstata: Analýza dat z epidemiologického průzkumu (NHANES) v USA. U lidí do 65 let byl vysoký příjem bílkovin spojen s vyšší celkovou mortalitou a vyšší úmrtností na rakovinu (především pokud šlo o živočišné proteiny). Nízký příjem bílkovin byl v této skupině naopak spojen s nižší mortalitou.
- Zásadní poznatek: U osob nad 65 let se situace obrátila – vyšší příjem proteinu koreloval s nižší úmrtností. Autoři to vysvětlují tím, že ve stáří tělo potřebuje více bílkovin pro udržení svalové hmoty a imunitních funkcí.
1.2 Song a kol. (2016) – JAMA Internal Medicine
- Studie: Song M, et al. Association of Animal and Plant Protein Intake With All-Cause and Cause-Specific Mortality. JAMA Intern Med. 2016.
- Podstata: Velká kohortová studie (sesbíraná data od zdravotních sester a dalších zdravotníků v USA) zkoumala souvislost mezi příjmem živočišného a rostlinného proteinu a úmrtností.
- Výsledek: Vyšší podíl rostlinných proteinů v jídelníčku byl spojen s nižší mortalitou, zatímco vyšší příjem živočišných proteinů (zejména z červeného a zpracovaného masa) koreloval s vyšší mortalitou.
1.3 Další epidemiologické studie (Adventist Health Study, EPIC, atd.)
- V řadě dalších velkých pozorovacích studií (např. Adventist Health Study, EPIC) se ukazuje, že lidé s vyšším zastoupením rostlinné stravy (tedy i rostlinných bílkovin) a nižším příjmem zpracovaného masa vykazují obecně nižší riziko kardiovaskulárních chorob a některých nádorů.
- Tyto studie ovšem nemusí jednoznačně dokazovat, že samotný vysoký (či nízký) příjem bílkovin je příčinou rozdílů v délce života; do hry vstupuje mnoho faktorů (celková skladba stravy, kouření, pohyb, stres, socioekonomický status, genetika atd.).
2. Proč jsou výsledky nejednoznačné?
Věk a fyziologický stav:
- Ukazuje se, že mladší dospělí (řekněme do 50–65 let) mohou z benefitů nižšího příjmu bílkovin (zejména živočišných) těžit – především s ohledem na snížení rizika některých nádorů.
- Starší lidé naopak hůře absorbují aminokyseliny a potýkají se se sarkopenií. Pro udržení svalů a funkční nezávislosti mnohdy potřebují vyšší příjem proteinu.
Zdroj bílkovin:
- Živočišné proteiny (hlavně z červeného masa) se často pojí s vyšším rizikem kardiovaskulárních chorob a určitých typů rakoviny – otázkou je, zda je problém v samotném proteinu, nebo spíše v doprovodných složkách (nasycené tuky, hemové železo, dusitany ve zpracovaném mase).
- Rostlinné proteiny (luštěniny, ořechy, semínka) mívají nižší obsah škodlivých příměsí, zároveň obsahují vlákninu a ochranné fytochemikálie.
Kompenzace kalorií a makroživin:
- Když snížíte bílkoviny, často vzroste podíl sacharidů nebo tuků – a kvalita těchto makroživin je klíčová (rozdíl mezi jednoduchým cukrem a celozrnnou přílohou je obrovský).
- Vyšší příjem proteinu může u některých jedinců vést k menšímu příjmu sacharidů (zejména rafinovaných) a tím zlepšit metabolické ukazatele.
Mechanistická vs. observační data:
- Pozorovací (epidemiologické) studie ukazují korelace, ne kauzální vztahy.
- Mechanistické studie (na zvířatech) ukazují, že např. restrikce methioninu (důležité aminokyseliny v živočišných produktech) vede k prodloužení života myší – ale lidský metabolismus je složitější a naše strava variabilnější.
3. Praktické shrnutí a doporučení
Neexistuje univerzální „správné“ číslo pro příjem proteinu pro všechny.
- Mladší, zdravý člověk může zcela bez problémů prosperovat při ~0,8 g/kg denně (což je i oficiální „Recommended Dietary Allowance“). Pokud ale intenzivně sportuje nebo nabírá svalovou hmotu, může vyžadovat i 1,2–1,6 g/kg.
- Starší člověk (65+) mívá doporučení vyšší, často 1,2 g/kg a více, aby předešel sarkopenii, pádům, zhoršení imunity a kvality života.
Zdroj proteinu je možná důležitější než absolutní množství.
- Preferovat rostlinné zdroje (luštěniny, sója, ořechy, semena) a kvalitní živočišné zdroje (ryby, nízkotučné fermentované mléčné výrobky, případně bílé maso).
- Omezit vysoce zpracované masné produkty (uzeniny, slaninu, klobásy) a nadměrné množství červeného masa.
Vnímat vlastní kontext:
- Celková kalorická bilance, pohybová aktivita, metabolické zdraví (hladina cukru v krvi, krevní tlak, hladina cholesterolu).
- Liší se doporučení pro lidi s nadváhou, obezitou, s prediabetem/diabetem, pro vytrvalostní sportovce, pro starší lidi atd.
Prodloužení života není jen o proteinu.
- Jde o komplex: dostatek spánku, kvalitní strava jako celek, vyhýbání se kouření, alkohol v rozumné míře, zvládání stresu, pravidelný pohyb a udržování optimální váhy.
Závěr
- Studie, které konkrétně a dlouhodobě sledují vliv přímo množství proteinu na délku života, jsou (z logických i etických důvodů) převážně pozorovací. Nejčastěji se uvádějí práce Levine et al. (2014) či Song et al. (2016) a další epidemiologické analýzy (Adventist Health Study, EPIC).
- V mladším a středním věku se zdá, že nadbytek živočišných bílkovin a hlavně průmyslově zpracovaného masa může zvyšovat riziko civilizačních onemocnění.
- Ve vyšším věku je naopak potřeba proteinu vyšší, aby se udržela svalová hmota a s ní spojená kvalita života.
- Kvalita bílkovin (s důrazem na rostlinné zdroje vs. zpracované živočišné produkty) hraje zásadní roli.
V praxi proto doporučení Valtera Longa (nižší protein pro dlouhověkost) a Petera Attii (vyšší protein pro prevenci sarkopenie a metabolické problémy) nemusejí být nutně protichůdná, když je zasadíme do věkového kontextu a individuálních potřeb. Každý člověk by měl přihlédnout ke svému zdravotnímu stavu, věku, fyzické aktivitě a zvolit takové množství bílkovin – a hlavně jejich zdroj – které podpoří optimální (nikoli nutně maximální) délku a kvalitu života.
Více o problematice metabolismu a stárnutí se dozvíte zde.