Existují dvě známé a často citované dlouhodobé studie zkoumající vliv kalorické restrikce (CR) na dlouhověkost a zdravotní stav makaků rhesus. Jedna studie probíhala na Univerzitě ve Wisconsinu (University of Wisconsin, UW) a druhá v Národním institutu pro stárnutí (National Institute on Aging, NIA) ve Spojených státech.
1. Základní informace o studiích
Studie UW (Wisconsin)
- Zahájena v roce 1989.
- V této studii se ukázalo, že makakové, kteří byli na režimu kalorické restrikce, měli lepší zdravotní ukazatele a dožívali se vyššího věku.
- Mediální zkratka zněla, že „kalorická restrikce prodlužuje život“.
Studie NIA (National Institute on Aging)
- Zahájena v roce 1987.
- Výsledek byl odlišný: neprokázala statisticky významné prodloužení života u makaků na kalorické restrikci oproti kontrolní skupině.
- To vedlo ke kontroverzím a k otázkám, zda CR u primátů (a potažmo u lidí) opravdu funguje.
2. Rozdíl v podávané stravě
Jedním z klíčových rozdílů mezi oběma studiemi byla skladba krmiva (tedy „dieta“ pro makaky).
Studie UW (tam, kde CR „fungovala“)
- Makakové dostávali převážně silně průmyslově zpracované krmivo s vyšším obsahem cukru a tuků.
- Často se to popisuje jako „opičí junk food“ (byť to není přesně totéž jako lidský fast food), protože obsah živin byl blíž průmyslovým krmivům s přidanými jednoduchými cukry než „přirozené“ stravě.
- Kontrolní skupina mohla jíst z tohoto krmiva prakticky ad libitum (dle chuti), takže přijímala více kalorií a více „průmyslových“ živin.
- Skupina na kalorické restrikci dostávala výrazně méně kalorií, a tím se vyloučila spousta negativních vlivů způsobených přejídáním se vysoce energetickým krmivem.
Studie NIA (tam, kde CR „nefungovala“)
- Tady dostávali makakové kontrolní skupiny stravu s mnohem nižším obsahem jednoduchých cukrů a celkově kvalitnější, nutričně bohatší a blíže „přirozené“ potravě, kterou by zvíře konzumovalo v přírodě (byť šlo stále o komerčně vyráběné krmivo, ale s jiným složením).
- Navíc kontrolní skupina nebyla krmena ad libitum, nýbrž měla omezený (ale stále „kontrolní“) příjem – tzv. „normální dávka“, nikoli neomezená.
- Kvůli tomu ve studii NIA nedošlo k tomu, že by se kontrolní skupina přejídala – neměla tedy výrazné metabolické potíže, které by se mohly projevit u „junk food diety“.
3. Proč to mohlo ovlivnit výsledky?
- Kvalita krmiva a složení živin:
Jestliže je kontrolní skupina vystavena přebytku kalorií (hlavně z rychlých cukrů a nevhodných tuků), je u ní pravděpodobnější obezita a s ní spojené civilizační nemoci (metabolický syndrom, cukrovka, srdeční onemocnění). V takovém případě se pak samozřejmě u skupiny s CR projeví pozitivní efekt: zvířata jsou štíhlejší, mají nižší zánětlivost, nižší glykemii atd. Pokud je však kontrolní skupina krmena relativně kvalitní a vyváženou stravou v přiměřených dávkách, není rozdíl mezi CR skupinou a kontrolou tak výrazný, případně nemusí být prokázán vůbec. - Různý způsob omezování kalorií v kontrolní skupině:
Zatímco ve Wisconsinu se kontrolní opice mohly „přejídat“, v NIA byla kontrolní skupina krmena regulovaně. To znamená, že relativní rozdíl mezi CR a kontrolou byl ve Wisconsinu větší a příjem kalorií u kontrolní skupiny mohl být často i výrazně vyšší, než by byl v přirozených podmínkách. V NIA byl tento rozdíl daleko menší. - Různé věkové skupiny a pohlaví opic:
Mezi oběma studiemi se lišily i demografické faktory (věk, pohlaví, genetický původ). Někteří odborníci namítají, že v jedné studii mohly být zařazeny starší opice a v jiné mladší, což také ovlivňuje výsledky (např. CR může mít jiný efekt, pokud se s ní začne v raném věku vs. ve starším).
4. Co to znamená pro lidi?
Z těchto studií nelze vyvodit jednoznačný závěr, že by kalorická restrikce vždy vedla k prodloužení života u člověka, anebo naopak že nemá žádný dopad. Záleží velmi na:
- Složení stravy (kvalita živin, poměr makroživin, zpracování potravin).
- Celkovém životním stylu (pohyb, stres, spánek).
- Věk, kdy s CR začne.
- Individuální genetické predispozice.
Obecně se ale zdá, že pokud někdo „překračuje“ svoje kalorické potřeby a konzumuje stravu s vysokým obsahem jednoduchých cukrů a nezdravých tuků, omezení kalorií (spolu s celkovým zlepšením kvality stravy) bude pravděpodobně přínosem. Naopak u jedinců, kteří už mají relativně vyváženou, kvalitní a rozumně kaloricky nastavenou dietu, nemusí další restrikce přinést stejný efekt – někdy dokonce může mít negativní důsledky (podvýživa, úbytek svalové hmoty apod.).
5. Shrnutí
- Dvě nezávislé studie na makacích rhesus (UW vs. NIA) přinesly rozdílné závěry ohledně kalorické restrikce.
- Rozdíl lze vysvětlit především odlišným složením krmiva a způsobem krmení kontrolních skupin.
- „Pozitivní“ studie (UW) pracovala s vysoce zpracovaným krmivem (které by se dalo nazvat „opičím junk food“) pro kontrolní zvířata, jež se mohla relativně přejídat. Oproti tomu CR skupina jedla méně tohoto problematického krmiva, a to vedlo k lepším zdravotním i dlouhověkostním ukazatelům.
- V „negativní“ studii (NIA) měly kontrolní opice vyváženější a kvalitnější jídelníček s omezeným, nikoli přehnaným příjmem kalorií. Rozdíl mezi CR a kontrolní skupinou tak nebyl tak výrazný.
- Na základě těchto zjištění je patrné, že efekt CR se velmi liší v závislosti na kvalitě a typu potravy a nelze jednoduše říci, že kalorická restrikce sama o sobě vždy prodlouží život – spíše zamezuje negativním dopadům nadměrné (a často nutričně chudé) stravy.
Tato kontroverze ukazuje, jak je důležité zkoumat kontext kalorické restrikce: samotné číslo omezující kalorie bez ohledu na kvalitu stravy nemusí stačit pro univerzální závěr. Pro člověka pak vyplývá, že je klíčová nejen množstevní, ale i kvalitativní stránka konzumovaných potravin.