Jak vznikla moje kniha (a proč k ní přibyl koučinkový deník)

Od roku 2011 vedu kurzy koučinku. A jak roky plynuly, sbíral jsem zkušenosti, tvořil obsah, připravoval cvičení a materiály pro účastníky. Postupně mě napadlo, že by bylo dobré dát tomu nějaký pevnější tvar. Nejdřív vznikla skripta – takový základní učební materiál pro kurz. Jenže skripta nejsou kniha. Nevyprávějí příběh. A hlavně – nejsou osobní.

A tak jsem si řekl, že zkusím napsat vlastní knihu.

První pokus (který nevyšel)

Protože jsem nikdy žádnou knihu nenapsal (kromě své doktorské práce), rozhodl jsem se obrátit na ghostwriterku. Začali jsme spolupracovat, ale velmi brzy jsem narazil. Když jsem četl její texty, cítil jsem, že to nejsem já. Tak bych to nikdy nenapsal, takhle bych nikdy nemluvil. Nebyl jsem v tom přítomen. A tak jsem ten pokus nechal být a pustil se do psaní sám.

Z materiálů, které jsem roky připravoval pro své kurzy, se tak začala formovat kniha – takový osobní průvodce pro každého, kdo chce pracovat sám se sebou. O tom, jak si poradit s vlastními vnitřními démony. Jak být lepší, úspěšnější – a hlavně, jak se cítit líp.

Netlačím na pilu

Jeden z důležitých principů, na kterém celá kniha stojí, je: netlačit na pilu. Věřím, že přehnaný tlak a honba za výkonem často nevedou k výsledkům, jaké bychom čekali. Naopak – uvolněnější, přirozenější přístup mívá často mnohem větší efekt. A právě v tomto duchu je kniha napsaná. Není to „návod na úspěch“, ale nabídka k vědomé práci na sobě.

Proč ještě deník?

Když byla kniha hotová, došlo mi, že čtení je jen první krok. Můžeš ji přečíst, vztřebat, ale za pár týdnů většina věcí vyprchá. A proto vznikl koučinkový deník – takový „spinoff“ knihy.

Obsahuje 52 cvičení – jedno na každý týden v roce. Můžeš začít kdykoliv. Každý týden se věnuješ jednomu tématu, zaznamenáváš si své poznatky, hodnotíš, jak se ti dařilo. Je to prostor pro sebereflexi, který ti pomůže zavést myšlenky z knihy do praxe.

Denník ti umožní zpomalit, věnovat se sám sobě, vracet se k tomu, co sis napsal, sledovat svůj posun. A hlavně – propojuje hlavu s rukou. Když píšeme ručně, aktivujeme jiné části mozku. A to je podle mě důležité. Vrátit se ke skutečnému psaní, k fyzickému papíru.

---

Kniha a deník k sobě patří

Společně tvoří jeden celek. Kniha přináší témata, inspiraci a rámec. Deník nabízí prostor k praxi a reflexi. Myslím, že mohou být užitečné každému, kdo nechce zůstat stát na místě, ale zároveň se nechce honit. Kdo chce růst vlastním tempem, s respektem k sobě.

A pokud na sobě pracovat nechceš, je to naprosto v pořádku – tahle dvojice pak možná není pro tebe. Ale pokud ano, věřím, že ti můžou být dobrým parťákem na cestě.

---

🖋️ Pokud tě kniha nebo deník zaujaly, najdeš je zde.