Škola (téměř) k ničemu aneb k čemu jsou „soft skills“

Denodenně kolem sebe vnímám známky vědeckého pokroku. Moderní poznatky vědeckého výzkumu pronikají do všech oblastí života. Z nějakého důvodu se ale aplikace nových i starších poznatků, nejen z oblasti kognitivních věd, kompletně vyhýbá školní výuce. Myslím si, že pokud chce Česká republika v budoucnu čelit výzvám, které nás čekají, musíme začít u vzdělávání dětí.

Irelevantní a nezajímavé

Musíme vzít v úvahu, že lidský mozek je schopen velmi dobře vnímat a bez námahy si pamatovat příběhy a že mozek je od přírody líný (dává to geneticky smysl, protože spotřebovává cca 20 % naší energie).

Vše, co mozek vyhodnotí jako nezajímavé nebo irelevantní, uvízne pouze v krátkodobé paměti a během několika dní zmizí. Bohužel spadá většina učiva do této kategorie: irelevantní a nezajímavé.

Myslím, že by nebylo obzvlášť složité školní látku zabalit do zajímavých příběhů tak, aby ji dětský mozek vyhodnotil jako zajímavou a relevantní a pamatoval si ji déle než do dalšího testu.

Jakým tématům by se ale škola měla věnovat? Ex ante je velmi obtížné odhadnout co děti vůbec vyučovat, aby to bylo relevantní za 10 nebo 15 let, kdy školu opustí.

Případ Elliot

Jedna oblast ale relevantní bude určitě, a té se škola nevěnuje vůbec. Antonio Damasio (profesor neurobiologie působící na University of Southern California) ve své knize Deskartův omyl popisuje příběh pacienta, bývalého velmi úspěšného právníka, kterého nazývá Elliot. Elliot utrpěl po úspěšné operaci nezhoubného mozkového nádoru velmi zvláštní poškození mozku v oblasti prefrontálního kortexu (oblast mozkové kůry, která se nachází v přední části za očima).

Aniž by to bylo na první pohled patrné, změnila se jeho osobnost do té míry, že z úspěšného právníka se stala lidská troska. Ztratil práci, rozpadla se mu rodina, všechny peníze investoval do nesmyslných projektů, a nakonec se ho ze soucitu ujal jeho bratr a přivedl k Damasiovi.

Zajímavé na tom je, že Elliot neztratil ani intelekt, ani žádné z jeho „hard skills“. Všechny testy týkající se jeho paměti, IQ a vyhodnocování běžných situací zvládal nadprůměrně dobře. Ukázalo se, že zranění ale způsobilo ztrátu jeho emoční inteligence, a tudíž i schopnost cítit emoce, plánovat, uvažovat v prioritách, řešit problémy a efektivně se rozhodovat, což jsou všechno dovednosti spadající do oblasti, kterou dnes nazýváme výrazem „soft skills“.

Soft skills – ve školsví velká neznámá

Soft skills jsou v českém školství kompletně neznámým pojmem. Jak je to ale možné, když očividně hrají pro úspěšné zvládání života zásadní roli? Ve většině dnešních povolání nejsme schopni bez znalosti základních soft skills najít uplatnění. Velké firmy tento deficit vnímají a systematicky školí své zaměstnance v této oblasti.

Pokud chceme vychovávat sebevědomé, kreativní jedince, musí se naše školství tomuto problému postavit čelem. Nebo chceme, aby naše školství produkovalo takovéto Ellioty?