Autor: Karel Quast, absolvent Akreditovaného kurzu koučinku
Úvodem bych se rád zabýval vztahem mezi koučinkem a našimi proměnlivými a velmi osobitými pomocníky, našimi sociálními rolemi, „maskami“, které používáme každý z nás. Zde je na místě, abych blíže vysvětlil pojem „maska“ tak, jak ho chápu já . Každý máme svou podstatu, pociťovanou identitu, vrozený intelekt a schopnosti, ale naopak i slabosti, které jsou formovány a především určovány naším charakterem, resp. osobností a také našimi genovými předpoklady a každý z nás se v zásadě chová a projevuje tak, jak je právě tímto shora popsaným způsobem „uspořádán“. A k tomu, aby v běžném životě existoval a žil v souladu se svými pocity, se svými očekáváními, nebo také starostmi a naopak radostmi, či posláním a stanovenými cíli, potřebuje se adaptovat a reagovat na různá prostředí, s nimi spojenými úkoly a situacemi. A tak každý z nás vstupuje do různých rolí a každý z nás si pro svůj život, pro své vztahy v profesi, pro své poslání a úkoly vybírá své „masky“. Takové, které mu pomáhají vytvořit určitý dojem, čí spíše představu, podobu určitého postavení, které k sobě u druhých váží nějaký konkrétní vzorec, model, nebo podobu a také očekávání.
Každý z nás si časem vybuduje, úměrně ke svému vývoji a potřebám, ke svému vnitřnímu životnímu postupu určitý „soubor“ rolí, tedy „masek“, které mění, používá a nasazuje si je v souvislosti s úkoly, výzvami, povinnostmi, nebo situacemi, kterého ho čekají a se kterými se setkává, které ho mnohdy přepadají, zkrátka využívá celého spektra různých „masek“, které mu slouží jako zásadní a nezbytná pomoc v každodenním životě. Někdy se ale dostaneme vlastní vinou nebo vinou někoho jiného do situace, kdy je třeba změnit zažitý způsob chování a překročit své stereotypy. Pak je třeba se poohlédnout po někom, kdo by nám naše sociální role zrevidoval, kdo dokáže říct, které z našich „masek“ jsou nám ku prospěchu nebo které jsou naopak ke škodě a které jsme již sami svým vlastním vývojem a postupem překonali .
Výchova každého z nás nám přináší poznání o tom, co je dobré, co je špatné, co děláme správně a kde naopak chybujeme, kde jsme se provinili a co jsme vykonali tak, že si zasluhujeme ocenění a pochvalu. Zkrátka postupem času se naučíme rozlišovat, kudy a kam jdeme a orientovat se v našem směřování a postupu, to je jistě plně v souladu s naší osobností a naší výbavou, kterou v životě máme k dispozici.
Kromě našich nejbližších následně přichází také naše širší okolí, tedy ti, kteří tohle všechno, co jsem popsal, pomáhali budovat a určovat. Přichází škola, přichází další kolektivy, kam se dostáváme a žádá se po nás, abychom se v nich nejen orientovali, ale i nějak pohybovali, vykonávali své postavení v nich a plnili úkoly, které se od nás očekávají a které splnit máme. Nejinak je tomu v profesním prostředí, velmi podobně je tomu v našich osobních vztazích, zkrátka všude, kde se pohybujeme. A všude je to jiné, pro mnohé z nás mnohdy zmatečné a to se ještě ke všemu všechno kolem nás vyvíjí a my často jen nevěřícně hledíme a kroutíme hlavou a klademe si otázku, proč jsme tohle nezvládli, proč se nám tohle nedaří, proč jsme neuspěli , když jsme měli všechny předpoklady….. a začneme hledat prostředky, které by nám v konkrétním prostředí a situaci pomohly. Začínáme objevovat možnost využití „masky“, která nám dá určitý status, který je od nás očekáván, který je dokonce mnohdy požadován a také který se k dané situaci zaručené hodí. Dojdeme k poznání, že taková role, tedy „maska“ není žádná přetvářka, žádná negativní až pitoreskní „tvář“, že je to pomocník, který spoluvytváří s naším charakterem celkový dojem a pomáhá dotvářet a plnit požadované a očekávané. Tuto roli, či chceteli „masku“ si sami vybíráme a je tak jisté, že její podoba a charakter naprosto ladí s námi samotnými, volíme ji se stejnou pečlivostí, s kterou volíme například oblečení pro konkrétní příležitost, spoléháme na její působení pro usnadnění a nasměrování naší osobnosti pro danou situaci a úkol.
Když pracujeme s naším portfoliem obezřetně a uvážlivě, náš život, kariéra a vztahy provázen „maskami“ všeobecně přijímanými, respektovanými, uznávanými a ceněnými , ale stane se třeba také to, že si při nějaké příležitosti nevystačíme s tím, co máme k dispozici. Najednou se nám nedaří, něco se jakoby porouchá a začne nás škrtit nebo také dusit, často nás to pálí a všechno nás nutí k tomu, abychom zažité zvyklosti odložili i když víme, že poté nastane daleko horší a mnohdy bolestivý, vždycky ale zatěžující stav. A v tom okamžiku přijde jediná a také správná otázka. Totiž co s tím budeme dělat, či spíše, co s tím musíme udělat?
A začneme legitimně a odpovědně přemýšlet, co musíme zásadně a rychle změnit a zda bychom neměli „masku“ odložit a zkusit se obejít bez ní. Víme zároveň, že nepůjde o žádnou hloubkovou analýzu naší osobnosti, že nejde o potřebu terapie, kdy se snažíme změnit, resp. měnit postupně naší podstatu, identitu a schopnosti, protože to je úkolem terapeutickým, my spolehlivě víme, že naše starost a náš problém není tolik hluboký, ale že je založený na výrazně povrchovějším principu a tak se nabídne možnost využít jiný prostředek vedoucí k nápravě, k určení a analýze a tím je koučink. Koučink, který reaguje na aktuální stav, který se snaží řešit právě ty situace, které přicházejí s novými úkoly, s neočekávanými těžkostmi , které jsou řešitelné třeba tím, že se najdou řešení vhodná jen a pouze pro konkrétní současný stav, což nám pomůže obohatit či rozvinout naše sociální role, které odpovídají nejnovějším, nás obklopujícím skutečnostem.
Jako první věc, co kouč, kterého si zvolíme uvidí, je naše tvář, naše chování a role – „maska“ , které nám nesedí, které nás omezují a působí nám starost, nebo třeba také bolest. A tak vlastně kouč jejím popisem a odhalením zároveň ví, s jakou objednávkou a zadáním přicházíme a že jsme si ho zvolili proto, aby nám pomohl rozhodnout se, zda se vydáme cestou částečné revize své „masky“ nebo cestou totální změny. Proto je tak důležité, aby kouč viděl naše dysfunkční způsoby chování a nefungující „masky“, aby viděl, v jakém prostředí a v jaké podobě se právě nacházíme a jaké okolnosti nás k tomu dovedly . Pak bude mít kouč možnost analyzovat všechno, co nás obklopuje a spoluvytvořilo potíže, se kterými jsme konfrontováni. A dobrý kouč nám pomůže odložit naše dysfunkční role a „masky“ tak , abychom byli sami se sebou ve větším souladu , kongruenci a spokojenosti. A asi nebude překvapení, když vlivem působení kouče odkryjeme aspekty, které jsme přehlédli, nebo které jsme vůbec neviděli a které zavinily stav, který nám působil opakované potíže a frustraci. A tím, že věc nejprve pojmenujeme, následně pochopíme, vytvoříme nezbytný předpoklad nepochybně vedoucí k tomu, že situaci také následně napravíme a již slovo napravíme znamená, že správně. A také pro nás jistě nebude překvapením, když nám kouč ukáže, že v daných chvílích existuje i jiná škála možností , které nám pomohou pozměnit naučené mechanismy a nefunkční „masky“, o jejichž existenci jsme dosud neměli ponětí. A sami tím poznáme skrze takto zprostředkovanou zkušenost, že je možné najít a používat i „ masky“ jiné, nové, a takové, které jsou nám ušité na míru, úměrně našemu poznání a v souladu s mírou našich zkušeností a hodnot a potřeb.
Závěrem bych chtěl formulovat přesvědčení, že koučink může pracovat , kromě předností a talentů každého z nás, kromě kombinace a začlenění našich schopností do reálných situací , také s portfoliem našich vlastních sociálních rolí a „masek“, které je samozřejmě tak široké, jako je celá lidská populace. Koučink může nalézat a objevovat nepřeberné množství řešení a podnětů pro každého z nás tak, aby nám naše „masky“, které chceme „nosit“ seděly a které by plně vyhovovaly nám samotným, našim očekáváním a našim cílům. Měl by to být právě koučink, který bude rychle přicházet s podněty pro situace, které jsou před námi, s výzvami, kterých se chceme zhostit a je to právě koučink, který nám pomocí vhodně zvolených postupů s ohledem na nás samotné umožní být dobrými a lepšími a přitom být stále sami sebou, svou podstatou a svou identitou. Koučink by měl být vlastně jednou zhmotněnou „maskou“, takže vlastně pomocníkem, a to velmi originálním a obrazně řečeno “maskou“ pro každého z nás.