Každý normální člověk podléhá nejrůznějším iluzím a dalším formám zkresleného vnímání reality. Tyto “chyby” v našem vnímání, které jsou součástí našeho “hardwareového” nastavení vedou k tomu, že se běžně rozhodujeme iracionálně a často ne k našemu prospěchu. V souvislosti s epidemií corona viru a následnými vládními zákazy a příkazy mne napadají následující kognitivní zkreslení (“biasy”), kterým s velkou pravděpodobností podlehli politici, úředníci i experti.
- Self Interest Biases. Má někdo na nějakém konkrétním řešení osobní zájmy, které narušují/kolidují s objektivitou rozhodovacího procesu. To je zásadní otázka, kterou si musíme vždy položit, když nám někdo předkládá nějaký návrh. Nejde zde jenom o to, že nám někdo může předložit “cinknuté” výpočty, které dokazují “výhodnost” jejich návrhu. Psychologický výzkum dokazuje, že i když je člověk upřímně přesvědčený o objektivitě údajů, které vám předkládá, má tendenci předkládat návrhy, které jsou výhodné hlavně pro něj samotného. Nemusí to být vždy finanční prospěch, v politickém nebo korporátním světě to může být například osobní kariérní postup, reputace v rámci politiky nebo firmy nebo nárůst osobního vlivu v organizaci. Politici, kteří rozhodují o restrikcích nemají primární zájem na vyřešení situace, ale v první řadě na zviditelnění a osobním PR a honění volebních preferencí. Nezájem na rychlý přechod k normálu: Čím déle to trvá, tím déle se mohou prezentovat jako krizoví manažeři a aplikovat nezvyklou moc.
- Availability Heuristics & Confirmation Bias Má někdo, kdo je zapojen do rozhodování oblibu pro nějaké řešení a chce ho za každou cenu prosadit? Jsou k dispozici nějaké použitelné alternativy? Byly zohledněny v rozhodovacím procesu? Jaké další možnosti máme k dispozici? Obzvlášť zkušení lídři mají tendenci spoléhat se na analogie z vlastní zkušenosti, které se často ukazují jako zavádějící. Všude tam, kde se při rozhodování používají analogie, srovnání a charakteristické příklady, je třeba si dát pozor na “konfirmační bias”. Někteří lidé mají velmi dobré manipulativní schopnosti a dokáží své argumenty zabalit do přesvědčivých příběhů, které znějí logicky ale nemají reálný podklad, nebo jsou při bližším zkoumání vysoce nepravděpodobné. Omezení osobních svobod, sociální a ekonomické restrikce jsou prezentovány jako jediné možné řešení. Politici a úředníci zapojení do rozhodování se striktně drží původního restriktivního plánu. Jiné, šetrnější alternativy, jako selektivní ochrana rizikových skupin, nejsou diskutována. Veškeré vedlejší negativní efekty jsou zametány pod stůl jako nutné zlo.
- Group Thinking. Diskutovaly se intenzivně odlišné názory? Pokud se tým dohodne na nějakém komplexním návrhu a ten pak prezentuje jednomyslně, je to často alarmující signál. Je nutno si klást otázku, jestli tato jednomyslnost není jen zdánlivá. Pomoct mohou následující otázky: Necítí se členové týmu být pod tlakem od vedoucího týmu? Není tým příliš homogenní (virologové, epidemiologové)? Je v týmu opravdu otevřená atmosféra a absence strachu prezentovat odlišné názory? Existuje v organizaci kultura, která podporuje rozdílné názory nebo převládá spíš tlak na konformitu? Řešení bylo přenecháno “expertům” aniž by bylo diskutováno s těmi, kteří mají odlišný názor. Kritici byli okamžitě umlčeni s odkazem, že lidský život má přednost před čímkoliv.
Pokud podlehneme běžné manipulaci a koupíme si nesmyslně drahou lahev vína jenom proto, že je v “50% slevě” a zároveň stojí vedle jiné lahve, která je podstatně dražší, není to ještě taková tragédie. Podstatně horší je, pokud se podobná rozhodnutí na bázi neúplných informací, zkreslených představ o realitě a vlastních schopnostech, dějí na politické nebo firemní úrovni. Taková rozhodnutí pak mají dalekosáhlý vliv na chod státu nebo existenci firmy a mohou ohrožovat i životy lidí nebo pracovní místa.