VLIV KOLÍSÁNÍ HLADIN PROGESTERONU A ESTROGENU NA TRANSFORMACI ŽENY V PERI- A MENOPAUZÁLNÍM OBDOBÍ
Blanka Bronsema
Perimenopauzální a menopauzální transformace právě v tuto chvíli ovlivňuje nebo s jistotou ovlivní celou polovinu lidské společnosti. A druhou polovinu (tj. muže) zasáhne také, ovšem pouze zprostředkovaně, životem a prožíváním partnerek, maminek a babiček. A nikdo z nás si není jistý zda a jak o tomto tématu mluvit, jak se ptát, o co se zajímat a hlavně, jak ženám pomoct toto období zvládnout. Pokud se mluví o menopauze, tak se pozornost zaměřuje na vyhasínání ovariální funkce. Tato ovariální disfunce je pouze začátkem komplexních změn v organizmu.
Mě samotnou intenzita náhlých především psychických změn velmi nepříjemně zaskočila a v tu dobu byla nouze o zdroje relevantních informací. Až v posledních dvou letech jakoby se téma otevřelo širší veřejnosti a menopauzu probírají s respektem na mezinárodních sociálních sítích známé osobnosti v rozhovorech s významnými vědci a vědkyněmi. U nás to bohužel zatím tak není, i když první vlaštovky se objevují. Mnoho žen trpí tiše a mlčky, svými potížemi tzv. nezatěžují své partnery, rodinu ani zaměstnavatele, ale tím nijak nepřispívají ke změně přístupu k tomuto bezpochyby náročnému období. Základní fakta jsou asi notoricky známá každému, proto se moje práce zaměřila na ta méně známá nebo zcela nová, která se týkají vlivu úbytku hormonů na mozek a nervový systém ženy.
V určitou chvíli si každá žena všimne, že s jejím životem a tělem není něco tak, jak bývalo zvykem. Aniž by pozorovala jakékoli změny svého menstruačního cyklu, má pocit, že se v její hlavě usídlil někdo jiný. Až 85% žen se potýká s matoucími a dosud neznámými pocity beznaděje, frustrace, dezorientace a tzv. mozkové mlhy. Bezpochyby lze celou přeměnu přirovnat k pubertálnímu období, které jsme většinou, za chápavé pomoci našich blízkých, zvládli. Tématům týkajících se hormonálních změn v období puberty se odborná i laická veřejnost věnuje ve velké míře. Informace jsou dobře dostupné a známé a výkyvy v chování adolescentů jsou přijímány trpělivě a s porozuměním. Protože okolnosti tohoto chování jsou zřejmé. V mozku však dochází k velikým změnám a “Teprve po třicítce se člověk stává z hlediska mozkových funkcí zcela zralým a měl by být schopen kontrolovat své chování.” říká endokrinolog MUDr. Jan Lébl.
Podobná situace hormonální změny ovšem nastává v těle dospělé ženy, a to často již po 40. roce věku (v průměru 12 let před poslední menstruací) kdy postupně začne vyhasínat funkce ovarií, a tím i klesat produkce ženských pohlavních hormonů. Nyní už víme, že všechny orgány ženského těla obsahují estrogenové receptory a tedy ztráta plynulosti v zásobování estrogenem začne ovlivňovat jejich funkci. V průběhu perimenopauzy se spouští lavina na sebe navazujících procesů, ovlivněných zpočátku především nižší produkcí progesteronu, z nichž některé jsou dočasné a některé trvalé. Ve vyjádřeních odborníků se setkáváme s názorem, že právě tyto roky počínající perimenopauzy jsou pro udržení celkového zdraví v pozdějším životě nejdůležitější. V tomto období se mnohé ženy potýkají se zdravotními problémy jako nespavost, fibromyalgie (chronická plošná bolest pohybového ústrojí), chronický únavový syndrom, noční pocení, deprese, tinitus, úzkostná porucha nebo časté migrény a považují je za definitivní diagnózu, aniž by tušily, že mohou být součástí perimenopauzálního období. V období perimenopauzy se mozek ženy musí znovu kompletně přenastavit (podobně jako v pubertě, těhotenství, poporodním období) a když jde všechno dobře, výsledkem je sice mírně odlišný, ale stále zdravě myslící mozek. Riziko ztráty mentálního zdraví je velmi malé, ale je třeba brát na vědomí, že v mozku dochází k velké neurologické přestavbě podobně jako v pubertě.
Podle neurovědkyně a ředitelky Institutu pro Alzheimerovu chorobu Phd. Lisy Mosconi, m.j. autorky knihy The Menopause Brain, je menopauza „renovační projekt mozku.” Po této přestavbě již nejsou některé neurony třeba a některé posilují. Například se zvyšuje schopnost empatie a snižuje tendence podléhat negativním emocím. Výsledkem je větší emocionální stabilita, lepší schopnost čelit negativním zprávám a silnější pocit životního štěstí u menopauzálních žen.
Radioložka a neurovědkyně Dr. L. Moconi, také na základě výstupů moderních diagnostických metod pozoruje, že „Alzheimerova choroba začíná v perimenopauze,” která není její příčinou, ale může být spouštěčem. Také ostatní vazomotorické příznaky mají podle ní neurologický původ. Náš mozek i vaječníky jsou součástí neuroendokrinního systému, ve kterém spolu neustále vzájemně komunikují. Takže zdraví mozku se vztahuje ke zdraví ovarií a obráceně. Hormon estrogen je zodpovědný za výrobu energie v mozku. Estrogen doslova tlačí nervové buňky, aby vyráběly energii z glukózy. Při vysoké energii estrogenu pracuje tedy mozek rychle a efektivně, v opačném případě vaše neurony zpomalují a stárnou rychleji. A tento proces právě může vést k tvorbě amyloidních plaků, které jsou známkou Alzheimerovy choroby. Některé studie ukazují, že ženy, které podstoupily předčasnou ovarektomii, mají až dvojnásobné riziko rozvoje neuro-degenerativních poruch CNS, které lze ovšem snížit včasným podání hormonální substituční léčby do dovršení přirozeného věku menopauzy (Rocca et al. 2007)
Popsané efekty nestabilní hladiny estrogenu jsou silnější v určitých částech mozku. Například v hypothalamu, který je zodpovědný za udržování tělesné teploty. V důsledku nesprávné aktivace hypothalamu estrogenem pociťují ženy návaly horka. A totéž platí o funkci mozkového kmene, který je zodpovědný za spánek a jeho kvalitu. Amygdala je emocionálním centrem mozku a hipocampus centrem paměti a oba jsou závislí na plynulé spolehlivé aktivaci estrogenem. Víme tedy, jak nesmírně hormony ovlivňují funkci mozku a hledáme cesty a především správné načasování, jak všechny tyto procesy ovlivnit a tak snížil nežádoucí symptomy hormonální disfunkce.
Co můžeme začít dělat neprodleně je působit na naše fyziologické procesy zdravým životním stylem. Zásadní je zdravá strava, kvalita pohybu a spánku a množství stresu. Hlavním stresovým hormonem je kortizol, který přímo reaguje na hladinu estrogenu. Při vysoké hladině kortizolu se udržuje nízký estrogen a obráceně. Naším zájmem ve jménu zdraví mozku je tedy udržovat nízkou hladinu stresu.
Už při narození obsahují ženské vaječníky několik milionů folikulů. Tento počet klesne v pubertě na asi 350 000 (ale údaje z různých zdrojů se značně rozcházejí) a s každou další ovulací se zmenšuje. Ačkoli při ovulaci dozraje ve většině případů pouze jedno vajíčko, současně s ním zaniká i určitý počet ovariálních folikulů. Progesteron je hormon poovulační luteální fáze cyklu a s absencí ovulace se jeho produkce snižuje.
Nízká hladina progesteronu pravděpodobně ovlivňuje až několikanásobně vyšší množství vyplavovaného estrogenu a tyto zvýšené hladiny můžou být důvodem bolesti prsou, podrážděnosti a těžkých period. Bohužel ovulace je pro tělo náročná záležitost i pokud máte dostatek ovariálních folikulů. Potřebuje souhru štítné žlázy, citlivosti na inzulin a mnoho dalších faktorů. V důsledku nízkých hladin estrogenu a velmi nízkého progesteronu proto dochází ke změnám v citlivosti na inzulin nazývaným prediabetes neboli inzulinová rezistence. Postupně s pokračující perimenopauzou hladiny hormonů stále kolísavě klesají až nakonec se nacházíme ve stavu nízké hladiny estrogenu a prakticky žádného progesteronu. Progesteron ovlivňuje mnoho různých aspektů zdraví včetně imunitního systému a také funkce mozku. V závislosti na stupni citlivost organismu se toto může projevit poruchami spánku, návaly horka, nočním pocením, palpitacemi, migrénami, silným menstruačním krvácením a bolestmi, které ženám významně snižují kvalitu života. Ale také počínajícím řídnutí kostí a snížením vitality tkání včetně funkčnosti močového měchýře a případným autoimunitním onemocněním, které naopak ženy bezprostředně vnímat nemusí.
Oproti tomu estrogen neubývá plynule, nýbrž v poslední fázi ukazuje svou sílu až trojnásobným navýšením svých hodnot a tím ženám způsobuje podrážděnost, bolesti prsou, migrény, také nespavost, ovlivňuje hladinu histaminu, úzkosti atd. K tomu nízké hladiny estrogenu a progesteronu působí na metabolické změny v organismu, které zapříčiňují ukládání tuku ve viscerální oblasti, ztrátu svalové hmoty, inzulinovou rezistenci a ta zase zhoršuje menopauzální příznaky. Takže ztráta nejdříve progesteronu a potom i estrogenu může mít destabilizující účinky na váš mozek a celý nervový systém. Abychom se s těmito změnami mohly vyrovnat, musíme mozek rekalibrovat a tento proces vyžaduje určitý stupeň celostního zdraví a tělesné a psychické odolnosti. Proto je důležitá celková kondice ženy už na začátku perimenopauzálního období.
Nejsilnější příznaky peri-menopauzy (poruchy spánku a návaly) se dají zmírnit hormonální substituční terapií. Je mnoho způsobů, jak tělu dodat jemu dosud vlastní hormony od tablet přes náplasti, gely a čípky. Pokud má žena dělohu, je třeba oba hormony kombinovat, aby progesteron chránil dělohu. Za nejméně rizikové se v současné době považují transdermální formy substituce, které přes kůži tělu doplní potřebné hormony a nijak nezvyšují riziko případných trombo-emobolických potíží. Vášnivě diskutované bylo téma zvýšeného rizika vzniku rakoviny prsu a kardio-vaskulárních onemocněních ve velké studii WHI z roku 2002, po jejímž zveřejnění kleslo užívání HRT ze 42% na 6%. Dnes je jasné, že průměrný věk žen ve zmíněné studii byl 63 let a se zvyšujícím se věkem se zvyšuje i riziko všech sledovaných onemocnění. Podle současných poznatků víme, že je-li substituční terapie zahájena v prvních letech nastupující menopauzy a netrvá-li déle než 5 let, je zvýšené riziko rakoviny prsu naprosto minimální (1 z 1000) a toto zcela vyvažuje benefity, která žena v terapii pociťuje (především snížení návalů a dobrá kvalita spánku). Dalším významným benefitem podávání HRT je prevence osteroporózy, která je se stoupajícím věkem i častou příčinou zlomenin, následných komplikací a předčasných úmrtí. Osteroporózou je po 50. roce věku postižena 1⁄3 žen a po 70. roce věku polovina populace. Fraktury krčku stehenní kosti jsou příčinou 10-20% úmrtí za rok.
Světově uznávaný lékař a odborník na dlouhověkost a život v plném zdraví, autor knihy Outlive Dr. Peter Attia, považuje tuto největší a předčasně ukončenou studii z roku 2002 za „největší skandál celého lékařského světa za posledních 25 let.” V rozhovoru s renomovanou a v odborné literatuře často citovanou endokrinoložkou JoAnn Manson, která se na ní osobně podílela, podrobně rozebírá jednotlivé aspekty tehdejší studie včetně druhu tehdy použitého estrogenu a progesteronu (medroxyprogesteron acetátu) a vyjadřuje urgentní potřebu opakování dlouhodobé dvojitě zaslepené randomizované studie užívání HRT (moderního složení čistého (transdermálního) estradiolu a mikronizovaného progesteronu) ženami od perimenopauzy po další 1⁄3 jejich života. Podle Dr. JoAnn Manson byly výsledky zmíněné studie špatně interpretovány a ženy by ve fázi přechodu z perimenopauzy do menopauzy měly mít možnost využít benefitu HRT, protože výhody znovu nabyté kvality života významně převyšují možné nevýhody užívání HRT v takto časném stádiu tranzice.
Ačkoli moje práce pokrývá jen velmi malou část problematiky perimenopauzy a menopauzy, věřím, že i tak může být svým obsahem přínosná a pomůže pochopit, čím si ženy procházejí. Postupně bude třeba přenastavit celospolečenský náhled a ochotu respektovat ženy v tomto období a umožnit jim bezpečný a pokud možno hladký vstup do další třetiny jejich života. Tady se sice již nebudou podílet na produkci, ale z jejich zkušeností, schopnosti nadhledu a zvýšené empatie může bezpochyby profitovat celá společnost.
Blanka Bronsema je absolventkou Akreditovaného kurzu koučinku zdravého životního stylu