Je kompromis vždy dobrý? 5 strategií jak vyřešit konflikt.

Je kompromis vždy dobrý? 5 strategií jak vyřešit konflikt.

Všichni se občas dostáváme do střetů s okolím. V zaměstnání i v soukromém životě se konfliktům nemůžeme vyhnout. V běžných situacích a při jednání s partnery se snažíme být asertivní, podvědomě i vědomě hledáme optimální rovnováhu mezi příliš pasivní a příliš agresivní reakcí, abychom dosáhli řešení, které je podle nás nejvhodnější. Bohužel ne vždy stačí tento přístup k vyřešení konfliktu. Jak je tedy možné konflikt vyřešit? Samozřejmě, tak jako u všeho, i zde platí, že neexistuje jediný správný způsob řešení. Existuje ale postup, který nás může nasměrovat tam, kde by to řešení mohlo být. Vždy musíme začít tím, že si konflikt zařadíme podle toho, jak je pro nás důležitý a jak je nejen pro nás naléhavé ho vyřešit. Poté vybereme jednu ze strategií, kterou použijeme k řešení problému. Postupně se budeme zabývat jednotlivými strategiemi, jejich přínosy i úskalími, které s sebou mohou přinášet. Většina lidí vychází z toho, že konflikty je třeba nejlépe řešit kompromisem. Kompromis je ale ve skutečnosti většinou to nejhorší řešení. Představte si manžela, který se chcete dívat v televizi na fotbal, jeho žena ale preferuje Česko hledá SuperStar. Kompromis by znamenal nějaký třetí pořad nebo se on bude dívat na první poločas a jeho žena na druhou půlku SuperStar. S velkou pravděpodobností jim všechny varianty otráví večer.

1. Prosadím se na úkor druhého

„Jsem agresivní a prosazuji své zájmy proti vůli ostatních.” Je prosazování vždy zavrženíhodné? Není. Existují situace, kdy je nutná rychlá a rozhodná akce v krizi; potřebujeme prosadit nepopulární rozhodnutí ve firmě, abychom ji zachránili před úpadkem, a nebo když jsme si jistí, že máme pravdu. Představte si, že jste kopilot a že váš kapitán udělal nějakou fatální chybu a tvrdohlavě si na ní trvá. V jejím důsledku by tato chyba mohla vést ke kolizi letadla. V takových případech je určitá agresivita a prosazení se nejenom legitimní strategie, ale život zachraňující nutnost. Podobná situace může vzniknout i při některých rozhodnutích ve firmě v krizi, proti kterým je velký odpor, která ale firmu mohou zachránit před bankrotem. Prosazování lze také využít jako ochranu před agresivními jedinci, kteří využívají neasertivní chování a mají tendenci se prosazovat na náš úkor.

Pokud se ale prosazujete příliš často i v běžných situacích, hrozí nebezpečí, že se obklopíte pouze „přikyvovači“ a nebudete dostávat pravdivé informace ale pouze takové, o kterých si lidé myslí, že chcete slyšet. Často pak můžete ranit ostatní a vyvolávat nepřátelství. Lidé většinou nechtějí spolupracovat s někým, kdo si myslí, že má vždy pravdu a za každou cenu ji prosazuje.

2. Přizpůsobím se druhé straně konfliktu

„Jsem neasertivní, snažím se maximálně spolupracovat. Svoje zájmy stavím do pozadí a snažím se uspokojit druhou stranu.” Je přizpůsebení se v konfliktu vždy zavrženíhodné? Není. Například, když zjistím, že jsem se spletl nebo když je předmět konfliktu mnohem důležitější pro protistranu než pro mne (tak tedy půjdu s manželkou na operu, nezabije mě to a jí to udělá radost). Přizpůsobit se můžete také v práci v situaci, kdy je dobrá nálada v týmu klíčová a vy chcete za každou cenu zabránit napětí a špatné náladě. Pokud ale přizpůsobení používáte jako vaši hlavní strategii řešení konfliktů, budete mít pocit, že vaše názory a obavy nebudou zohledňovány tak, jak by si to podle vás zasloužily. Je zde také nebezpečí, že vás ostatní začnou využívat k různým úkolům, které by si bez problémů mohli vyřešit sami, kdyby cítili z vaší strany větší odpor. Stanete se tak pomalu přikyvovačem, před kterým ostatní ztrácí respekt.

3. Vyhnu se konfliktu

Jak se projevuje? „Vyhýbám se konfliktu i možnému řešení, nespolupracuji, nestarám se o konflikt a nesnažím se najít řešení.” Je únik vždy zavrženíhodná strategie? Není. Například pokud je pro mne konflikt naprosto bezvýznamný, nezáleží mi na protistraně a mám spoustu důležitějších věcí, které musím řešit. Někteří lidé mohou být povahově konfliktní a hádali by se kvůli každé bezvýznamné maličkosti. Proč jim tedy dělat radost a hrát s nimi jejich hru? Všichni také známe situaci, kdy na nás na dálnici zezadu najíždí agresivní řidič a zuřivě bliká. Jít s ním do konfliktu je ta nejhorší možná strategie. Únikové strategie dávají krátkodobě smysl i v případech, kdy jste v situaci, kde nemáte možnost cokoliv ovlivnit. Mohou to být například v zaměstnání některá rozhodnutí centrály. Pokud jsou ale taková rozhodnutí často v konfliktu s vašimi hodnotami, asi je lepší se dlouhodobě poohlédnout po nějakém jiném zaměstnání. Pokud ale máte ve zvyku vyhýbat se problémům a konfliktům na denní bázi, lidé kolem vás si zvyknou dělat rozhodnutí místo vás, aniž vy byste měli možnost je ovlivnit. Může se tak lehce stát, že výsledek nebude ve vašem zájmu a vy budete mít sami ze sebe špatný pocit.

4. Snažím se o kompromis

„Snažím se najít kompromis, akceptovatelné řešení, které částečně uspokojí obě strany.” Je kompromis vždy preferovaná strategie řešení konfliktu? Není. Ale kompromisy jsou důležité, zejména jedná-li se o problém, který aktuálně nemá úplnou prioritu nebo není zas až tak důležitý, aby vám stál za námahu spojenou s více asertivním nebo kooperativním řešením. Kompromis může být také dočasné řešení nejakého složitého problému, než se najde více uspokojivé řešení. Pokud ale kompromisy děláte příliš často, hrozí vám nebezpečí, že přes snahu vždy najít kompromis ztratíte nadhled, vzdáváte se vlastních hodnot a hlavně vás neustálé kompromisy mohou odvádět od vašich dlouhodobých snů, vizí a cílů.

5. Hledám řešení, které uspokojí obě strany

Pokud máme dost času, jedná se o preferovanou formu řešení konfliktu. Probíhá tak, že analyzujeme detailně problém a hledáme nové řešení, které uspokojí obě strany konfliktu. Je možné, že se nám podaří vidět konflikt i jako příležitosti k nalezení originálního řešení.

Jelikož se jedná většinou o složitý proces, připadá tato strategie v úvahu hlavně, když řešíme nějaký důležitý problém a obě strany mají ve své podstatě pravdu, jen se dívají na konflikt z jiného úhlu. Pokud se snažíme každý konflikt řešit tímto způsobem, může se stát, že často zdlouhavě diskutujeme o problémech, které si nezaslouží takovou pozornost.

Příklad kooperativního řešení: Situace v obýváku rodinného domu. Je otevřené okno. Teenager Iva chce okno otevřené, protože někde slyšela, že se v místnostech shromažďují toxické látky. Její bratr Petr chce mít okno zavřené, protože si ve fitku natáhl záda a potřebuje je držet v teple. Petr se prosadí silou, okno zavře, Iva brečí. Matka zasáhne a vysvětlí, že je třeba hledat řešení mimo objekt konfliktu. Objekt konfliktu je v tomto případě, jestli má být okno otevřené, nebo zavřené. Ideální je kooperativní způsob řešení, kde se hledá uspokojivé řešení pro obě strany mimo objekt konfliktu. Zde to může být, že si Petr oblékne svetr a okno zůstane otevřené nebo si sedne někam jinam, aby na něj netáhlo apod.