Jsou chyby vždy špatné?
Když se podíváme jak probíhá výuka ve většině škol, tak by si si člověk mohl myslet, že ano. Celý systém vzdělávání je pořád ještě postaven na prezentaci “správných řešení”, jejich memorování a následném hodnocení způsobem identifikace “chyb”. Pokud projdete takovým systémem a máte ještě k tomu tu smůlu, že vás rodiče tlačili k perfektnímu školnímu výkonu, poznamená vás to na celý život.
Vaše vnímání bude zkreslené a vše, co děláte, bude zaměřené na to, abyste neudělali chybu. Získáte přesvědčení, že chyba je špatná a když uděláte nějakou chybu, tak se ztrapníte, zesměšníte a budete v očích ostatních vypadat jako blbec. Budete hledat pouze “jistá” a osvědčená řešení, nebudete zkoušet ani vymýšlet nic nového, kolem všeho neznámého uděláte oblouk a budete se snažit vyhnout jakémukoli riziku. Váš život se s velkou pravděpodobností bude podobat křivce právě zemřelého na monitoru životních funkcí. Otázka je, jestli je to to, co od života očekáváte.
Jsou chyby opravdu vždy špatné? Vždy určitě ne, ale..
I malým chybám je dobré se vyvarovat v oblastech, kde chyby, a jejich kumulace, mohou mít vážné nebo katastrofální následky. Myslím tím třeba chod atomové elektrárny, pilotování dopravního letadla nebo výrobní linku, která chrlí stovky aut denně. Jedna z metod jak zabránit chybám v těchto oblastech je používat “checklisty” a systém “čtyř očí”, tak jak se to běžně děje v letectví. I tak se může stát, že někdo udělá chybu, protože je unavený, proces je příliš komplexní, nebo je toho na něj příliš moc. V takové situaci je zásadní zabránit kumulaci chyb. To se vám ale nepovede v prostředí, ve kterém vládne strach udělat chybu – chyby jsou tabu, t.j. v prostředí, které Simon Sinek nazývá kulturu “Lying, Faking, Hiding” (lhaní, zkreslování, skrývání). Paradoxně výchova a vzdělávací systém založený na zamezení chyb podporuje kulturu lhaní a skrývání chyb (jsem ředitel, prezident, captain etc. a jako takový jsem neomylný), což může mít katastrofální následky viz mnoho leteckých a dalších katastrof.
Boření nesmyslných hierarchií, absence trestů, podpora sebevědomí, zdravá asertivita a uvědomění si, že každý člověk může udělat chybu, je cesta jak zabránit kultuře “Lying, Faking, Hiding” a potenciálně katastrofickým chybám.
Kde jsou chyby vítány ?
Na druhou stranu jsou chyby nedílnou součástí kreativního procesu, procesu učení a objevování. Celý vědecký proces je založený na hledání správného řešení pomocí formulace hypotéz a jejich testování. Objevu nového medikamentu předchází často tisíce pokusů, kde se hypotéza ukazuje jako milná.
V dnešní době, kdy rutinní a potenciálně na chyby náchylné procesy jsou čím dál tím víc přebírány algoritmy umělé inteligence, je zásadní přestat stigmatizovat chyby, vymýtit ze škol hodnocení a s tím spojený strach. Pokud chceme aby naše děti byly schopny čelit nejisté a dynamicky se rozvíjející budoucnosti, nezbývá nic jiného, než hodit stávající vzdělávací systém nejlépe kompletně přes palubu a koncipovat ho znovu kolem hodnot jako jsou kritické myšlení, kreativita, spolupráce v týmu a komunikace. To je to, co je bude v budoucnu živit.